První jmenovaná skupina se na Hříběckém budíku představila už loni. V sobotu se zde představila v novém složení a s několika novými písněmi. Kapela letos sedmnáctého listopadu v Jindřichově hradci na Střelnici slaví deset let své existence. Je to záměrně na den studentů, protože jsme školní skupina. Měli by se zde sejít všichni, kteří za ta léta prošli kapelou a také nějací hosté, jsme předběžně domluvení s Nezmary, ale zatím není nic jisté," uvedl basista a kapelník skupiny Milda Vokáč, který je zároveň ředitelem Gymnázia Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci.
Deset let skupiny je vhodná doba na jakousi bilanci. Kolik muzikantů prošlo vaší skupinou?První tři čtyři roky existence naší skupiny byly o hledání. Hráli jsme s mým školním kolegou a kytaristou skupiny Pavlem Jarčevským na škole. Tehdy se začalo nezávazně zkoušet, našli jsme nějaké texty, mne samotnému se podařilo napsat několik písní vlastních. Proto jsme se v roce devatenáct set devadesát jedna přihlásili na Portu. Hráli jsme všechno, co jsme chtěli, hráči ve skupině se tehdy střídali hodně rychle. Pak přišel rok 1994 a s ním první ročník Folkové růže. Skončil jsem hraní v country kapele, která se jmenovala Parta starýho Hrouze a tuto kapelu dal na první místo. Od Juppa Konečného jsme dostali pozvání na Zahradu v Malostranské Besedě. Od té doby se naše sestava měnila málo.
Kdy tedy přišel ten nejdůležitější zlom. Kdy jste se stali vyhledávanou skupinou?
Důležitým zlomem ve vývoji skupiny byl příchod zpěvačky Míši Peškové. Pak jsme objevili vynikajícího kytaristu Petra Pokovbu a jeho spolužačku Martinu Plucarovou, která u nás začala zpívat. Z původního složení jsem zbyl jen já a Pavel Jarčevský. Tehdy vlastně ještě houslista Vladimír Bartoš. Nahráli jsme první album, které bylo především výběrem starších úspěšných skladeb. Míšu Peškovou vystřídala v roce 1999 zpěvačka Bohdana Bartůňková. S ní jsme spolu s novým houslistou Štěpánem Chytkou natočili naše druhé cédéčko s názvem Obrysy lásek. V této době jsme již byly hosty většiny českých folkových festivalů.
Dnes už s vámi ale nehraje ani Martina Plucarová ani Bohdana Bartůňková.
Ne. Loni jsme udělali takovou skupinovou poradu, co je, co bude, co komu nevyhovuje a podobně. Obě dvě zpěvačky chtěli mít více času na své osobní zájmy. Proto jsme se s nimi dohodli, že dohrají sezonu a pak skupinu opustí. Na posledním vánočním koncertě s Třeboňskými pištci jsme se s nimi rozloučili. V řadách studentů jsme našli naši stávající zpěvačku Míšu Rysovou.
Nyní tedy máte jednu zpěvačku. Přitom je váš repertoár postaven na zpěvu. Dojde s touto změnou také k nějaké změně repertoáru?
Repertoár se dočká zásadnějších změn. Jeho pojetí se otvírá nejrůznějším žánrům. Míša je navíc velmi dobrá kromě zpěvu také v tanci a baletu, takže už nyní se snažíme ve svém programu tato umění spojit. Kapela vychází z trampské a folkové písně, ale neuzavíráme se do žádných škatulek. Na hudebním projevu skupiny jsou v poslední době patrné vlivy jazzu, bluesu, rocku, ale i klasiky či folklóru a jiných žánrů. Základem našeho repertoáru jsou naše vlastní autorské skladby, úpravy lidových písní, ale i světové hity v původním jazyce.
Budete v nejbližší době chystat nějaké nové album?
Zatím ne. Musíme počkat, aby se současné složení ustálilo a zvyklo si na sebe. Alba si vydáváme vlastním nákladem, takže ho musíme nejdříve připravit. V nejbližší době to ale rozhodně nebude.
Slavíte deset let, co vás čeká v tomto roce?
Máme naplánováno několik desítek koncertů. Mezi nejdůležitější vystoupení řadíme účast na festivalu Musik auf Reichenstein v Německu, festival Okolo Třeboňe, který má letos připravenou ďábelskou dramaturgii a také ostatní velké festivaly. Také nás v červnu čeká hraní pro televizi. Vše vyvrcholí již zmíněným koncertem k našemu jubileu v listopadu.
