"V Berlíně v roce 1936 Alois Hudec dokázal svým dlouhotrvajícím rozporem nadchnout publikum, a pozdvihl tak československou hrdost na tehdejší fašizující olympiádě. Náš Kristus jeho výkon překoná: v Benátkách v rozporu vydrží půl roku," říká René Rohan, jeden z členů Kamery skury.
Výtvarné dílo se jmenuje Superstart. Jeho jádrem je tři metry vysoká laminátová figura oblečená do gymnastického dresu; její tvář má rysy Ježíše Krista, její ruce k tělu zaujímají stejný úhel, jako by byly přibité na kříži, a tak jako mrtvý Spasitel má nachýlenou hlavu.
Československý pavilon v benátském výstavním parku Giardini postavil v roce 1926 architekt Otokar Novotný. Uprostřed jeho sálu je velký světlík. Ten bude nyní zakrytý temnou plachtou vyzdobenou fosforeskujícími hvězdami, takže nad Kristem vytvoří dojem jakési oblohy.
O vzhled stěn se postarala skupina Kunst-Fu, jejímž jediným aktérem je Slovák Erik Binder. Stěny pokryje videoprojekce snímající dav lidí fandících původně fotbalistům, v nové souvislosti budou držet palce cvičícímu Kristovi. Vstup do pavilonu se promění v turniket, s každým příchozím na přilehlém panelu naskočí nová číslice.
Superstart má odrážet nynější zbožňování sportovních hvězd. "Jsem přesvědčen, že projekt přímo souvisí s hlavním tématem letošního bienále, jímž jsou Sny a střety. Ukazuje totiž prolínání reality a snů současného světa," míní Michal Koleček, kurátor Národní galerie v Praze, jež má českou účast v Benátkách na starosti.
Po rozdělení Československa patří jeho pavilon dál oběma nástupnickým státům. V minulých ročnících byla budova buď rozdělena na dvě samostatné části, nebo se Národní galerie a Slovenská národní galerie pokoušely umělecká díla mezi sebou propojit. "Často spolu prezentace nekomunikovaly a překážely si. Nyní nebude opravdu možné jejich hranice rozeznat, poprvé se podaří vytvořit jednotnou atmosféru," tvrdí Koleček.
Soutěž o účast na bienále vyhlásily galerie na konci loňského srpna, na zaslání projektu měli výtvarníci pouhý měsíc. "Doba byla zkrácena, protože hlavní téma bienále jsme obdrželi pozdě a nechtěli jsme se dostat do tradiční situace, kdy je na realizaci projektu málo času," vysvětluje šibeniční termín ředitel Sbírky moderního a současného umění NG Tomáš Vlček.
Přihlášek však přesto přišlo víc než v uplynulých letech: devět. Pro Kameru skuru hlasovalo osm z devíti členů komise (složena byla převážně z výtvarných teoretiků). Superstart původně Kamera skura s Kolečkem plánovala pro dvoranu Veletržního paláce a téma Benátek se k projektu natolik hodilo, že musel být pouze drobně upraven.
Pavilon v Benátkách se dlouhodobě potýká se špatným technickým stavem. "Jsou tam určité problémy, které jsou už z doby, kdy byl vystavěn. V nejhorším pomůže opět sousední francouzský pavilon," zažertoval Vlček v odpovědi na otázku, zda letos bude na naší výstavě na rozdíl od předloňska fungovat sociální zařízení.
Funkcionalistická stavba prošla drobnou rekonstrukcí, zasklil se světlík rozbitý vichřicí, na dalších úpravách se pracuje. Náklady na Superstart, celkem milion korun, pokryje dotace českého ministerstva kultury. Dalších 450 tisíc poskytne ministerstvo Národní galerii na provoz pavilonu, stejnou částkou přispěje i slovenská strana. Neměla by se tak opakovat situace z minulého bienále, kdy se galerie s ministerstvem přela, na co jsou peníze vlastně určeny.
Kamera skura vznikla v roce 1996, známá je svými akcemi založenými na hravě stupidním projevu svých členů. Nechali se například nafotit ve stylu hudebních chlapeckých skupin, plakáty se snímkem vylepili po Praze, před obchodním domem si udělali autogramiádu a vystoupili v ranním vysílání televize Nova.
Ve Veletržním paláci sestrojili z hnijících brambor počítač, na Příkopech postavili automat na nápoje, v jehož útrobách skrytě vařili kávu. Návštěvníkům vernisáží vytvářeli na oblečení lepicí páskou drahá sportovní loga. I další projekty skupiny se nesly v duchu jejího motta: Všechno se dá udělat pracněji a hůř.
