RECENZE: Mýtický Hostel skýtá Čechům spoustu zábavy

Americký film Hostel je solidní horor. A pro českého diváka má spoustu zábavy navíc.

Horor Hostel se u nás stal mýtem dávno před premiérou, jež bude 23. února. Není divu: spoluprodukoval jej Quentin Tarantino, točil se i s českými herci v Česku předstírajícím Slovensko a zní v něm československý pop 80. let v čele s Michalem Davidem. To se musí vidět!

Hostel

60 %

USA, 2005,

Režie Eli Roth

hrají Jay Hernandez, Derek Richardson, Jan Vlasák

Streamovací služby: HBO Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 45 %

IMDb: 5.9

Otázka dne zní: Je pravda, že kdyby nebylo všech těch lákavých průvodních okolností, neštěkl by po Hostelu pes? Pes možná ne, ale fanoušci hororů by do kina stejně přišli. Hostel totiž ve svém žánru představuje dobře odvedenou práci; to ostatní jsou bonusy fungující právě a pouze v Česku.

Slovensko bez mužů
Už pohvizdování při poklidném úklidu krve pod úvodními titulky zaručí, že film má styl. Pak vypukne novodobá bezstarostná jízda typu „sex, drogy a rokenrol“, na níž tři mladíci brázdí Evropu. A jen vyrazí z Nizozemska na Slovensko, sbírají veselé záchytné body pro tuzemce. Že filmaři vymazali z nápisů háčky a čárky, takže nádraží nese jméno Poricany, že za Bratislavu vydávají Český Krumlov, že v hotelu mají stařičké televizory - vzal to čert.

Ale že hrdinům slibují „Slovensko plné žen, kde chlapi chybějí kvůli válce“, to je gól! Gang tmavých dětí zase žádá od cizinců nejen cigarety a dolary, ale i vzácné žvýkačky! A skvělý Jan Vlasák coby německý obchodník, skrytý typ zvrhlého sadisty, popisuje místní dětskou zločinnost. Zámořské představy zdejší sociální periferie jsou vážně k popukání.

Ale z pohledů kluků v Hostelu - a jejich amerických vrstevníků v kině - je úplně fuk, kde se octli. Zažívají ráj na zemi: povolné slečny, sex v lázních, řádění na diskotéce, kde si při Žbirkově či Davidově hitu ani nevšimnou, co pijí. Humor i slovník přesně ladí k věku teenagerů, to nejsou vykostění rytíři pro ČT. Jejich typy - citlivka, kamarád do nepohody, Islanďan utržený ze řetězu - režisér chytře sestavil a využívá je překvapivě, dobře funguje i dramaturgie: vše má svůj smysl, od dávné vzpomínky na utopenou holčičku po kýžené žvýkačky.

Od zábavy k děsu
Prázdninová zábava se rychle láme v neklid, poté děs z mučírny ve staré továrně, jejíž trosky straší i ve dne. Přípravná hra s nástroji působí více než přímé násilí, motorová pila si počíná účelněji než v Texaském masakru a znalci ocení i motivy, kterak si hlídat „bývalé“ prsty či jak zvracet v pravou chvíli.

V rychlém tempu téměř beze slov se předvedou ještě halasný Andrej Hryc versus zubožená Japonka, honička aut, dětský gang v akci, slovenská žumpa korupce, krvavé České dráhy a tarantinovsky zaťatá msta. Ovšem jinak se Hostel k Tarantinovi nehlásí, používá jiný, neviditelný typ nadsázky, kde není důvod se lekat, odvracet, ale ani se smát - tedy kromě Česka.