Kevin Shields z My Bloody Valentine
Slováci mají krásné slovo "sprisahanie", pro atmosféru večera, ve kterém se splnil onen čtyřicátnický sen, se vlastně hodí víc než naše "spiknutí" nebo "spiklenectví". Protože tady šlo opravdu o jakousi společnou přísahu: přísahu na zpětnou vazbu, na očišťující hluk, na snivé melodie, které jsou v něm ukryty, na jakési společné krásné vyšinutí, které pochopí jen ti, kteří "tu dobu" aktivně zažili. Nebo se k ní z jakéhokoli důvodu dodatečně prožili a proposlouchali.
Už u vchodu se fasovaly špunty do uší. Brala si je sice většina návštěvníků, nepoužili ale zdaleka všichni. Upřímně řečeno - otorhinolaryngologové odpustí - ucpávat si uši při koncertě jedné z nejvýznamnějších kapel, které pozvedly "dělání kraválu" na respektovanou uměleckou disciplínu, je tak trochu omyl. Nehledě k tomu, že těch pár, kteří už měli s My Bloody Valentine tu čest při jiných příležitostech, se shodlo, že hluk v Arše vlastně nebyl zdaleka tak vražedný, jak se dalo očekávat.
My Bloody Valentine
My Bloody Valentine na svém turné prakticky nemění setlist, ostatně, při třech albech a pár EP a singlech na kontě za celou kariéru zas tak moc není z čeho vybírat, a po tzv. "hitech" opravdu nejdou. Navíc, upřímně řečeno, nejde o písničkáře, kteří by každým zahraným kusem sdělovali něco nového. Jsou vlastně spíš cosi jako konceptuální umělci, kteří svoje sdělení o světě předávají intenzitou svého projevu a barvami stěn, které staví, nikoli sledem akordů, melodií nebo, nedejpánbu, textem zpěvu, který je v souladu s předpisy žánru dokonale utopen v celkové hlukové hmotě.
Jasně, máloco je tolik retro jako My Bloody Valentine. Ale zároveň je máloco na současné scéně natolik radikální, bezskrupulózní, nemilosrdné a nekompromisní. I kdyby nic jiného, právě tohle je hodno obdivu. Všechny ty úžasně vychytané sestavy aparatur za členy kapely a jejich boardy s desítkami kytarových efektů, které ještě dlouho po rozsvícení v sále okukovali adepti kytarových vazeb, stejně jako výměny kytar ušlechtilých typů na každou píseň (samozřejmě vesměs fendery jazzmastery a jaguary) - to už je jen omáčka. Jistěže chutná. Ale alfou a omegou je tady noise. Hluk. Krásný hluk.
