Tři koncerty ji čekají v Itálii, pak odletí do Spojených států na další tři vystoupení a posléze se objeví v sedmi ruských městech včetně Moskvy a Sankt Petěrburgu.
Ostatně Východ už dávno není "zaostalým" územím a staré vazby dostávají nový obsah. Nevychladla ani popularita, kterou zde získali v éře totality Karel Gott nebo Helena Vondráčková.
Support Lesbiens na sever
Pro Čechy je zajímavé i Polsko, jehož velký trh klade malé jazykové překážky a kde se už uchytila kapela -123 minut nebo písničkář Jaromír Nohavica. V březnu zde skupina Support Lesbiens vydala desku Tune Da Radio, která jí pomohla ke dvěma zlatým Andělům.
"Naše gramofonová firma nabízí album svým pobočkám v Evropě i v Americe. Jedna dívka z polské Sony Music si zašla na náš pražský koncert a kývla na spolupráci. Dohodli se v rámci jedné firmy," říká kytarista Hynek Toman.
Supportovské videoklipy In Da Yard a Sweet Little Something již uvedla polská pobočka hudební televize MTV i stanice Viva. Nyní jeli "Supporti" podpořit kampaň osobně vystoupením v polském rozhlase a televizi. "Uvidíme, jaký bude ohlas u veřejnosti. Už nám psaly polské posluchačky. Mají takovou speciální češtinu, je jim výborně rozumět," říká zpěvák Kryštof Michal.
"Pokud to půjde, vyrazili bychom na koncerty s tamní renomovanou kapelou, abychom turné netáhli jen na své jméno, které je v Polsku méně známé," dodává.
Koncertní řehole
Drtivá většina kapel však musí postupovat opačně. Pokud nemá za zády mezinárodní gramofonovou firmu, "dobývá" zemi klub za klubem. V 90. letech skupiny Už jsme doma nebo Druhá tráva vytrvale brázdily Ameriku a vybudovaly si zde zázemí. Druhá tráva navázala kontakty s osobnostmi akustické hudby včetně Billa Monroa nebo Bély Flecka. I když Druhou trávu nahradil přestavěný Malina Band, do Ameriky muzikanti vyrazí opět pod zavedeným názvem Druhá tráva.
"V srpnu nebo v září se do Ameriky vracíme, protože tam probíhají nejdůležitější festivaly, kde se člověk těší největší pozornosti a vydělá nejvíc peněz," řekl Robert Křesťan v měsíčníku Folk and Country.
"Táborští rockeři Sunshine jsou jednou z nejznámějších českých kapel ve Spojených státech. Jejich muzika dokonce zní i ve filmovém hororu Záhada Blair Wich 2," říká hudební publicista Petr Korál. Sunshine vytrvale putují napříč Amerikou. "Je to velmi špatně placená práce. Někdy jsme čtvrt roku namačkaní rameno na rameni, spíme přes den v autě a najedeme sto tisíc kilometrů. Občas nevíme, na čem budeme spát, ale stejně nás baví každý večer hrát," přiznávají sami členové kapely.
Nevyzpytatelná Věra Bílá
Také pro houslistku a zpěvačku Iva Bittovou, která se pohybuje na pomezí žánrů, hranice dávno neexistují. Nyní má nabídku na roli v avantgardním zpracování Mozartova Dona Giovanniho v New Yorku.
Ve světě rozhodně uspěla i Věra Bílá, romská královna z Rokycan. Zpěvačka se neopírá o krajanské publikum jako Olympic, Lucie nebo Kabát při amerických zájezdech. Na její koncerty chodí Němci, Francouzi, Seveřané či Britové, o zpěvačce referují deníky Guardian nebo Liberation. V květnu má Bílá s kapelou Kale koncertovat v Chicagu, New Yorku a Atlantě.
"V Atlantě očekáváme tři tisíce lidí," říká manažer Jiří Smetana, jenž zpěvačku pro západní publikum objevil a který ve Francii vydal její první desku. Letos na Věru Bílou čeká ještě festival v Norsku, turné po dalších zemích Skandinávie či po Španělsku. K paradoxům její kariéry patří nevyzpytatelnost. Věra Bílá, která "rozpustila" řadu svých honorářů v herně, nerada cestuje na zahraniční koncerty a často válčí s manažerem.
"Kapela mě chápe, ale ona mi nerozumí," stěžuje si Smetana. Přitom ani mnohem snaživější domácí umělci se nedostanou na místa, kde zpívala Věra Bílá. To nic nemění na skutečnosti, že muzika proudí nejen ze světa k nám, ale stále více i z Česka ven.
 Věra Bílá a Kale na jevišti Národního divadla při slavnostním večeru Pocta Václavu Havlovi. (30. ledna 2003) |
