Taková scéna přímo vybízí k uměleckému zpracování. Ken Russell ji použil ve filmu Gothic, Argentinec Federico Andahazi, u nás již známý románem Anatom, z ní učinil ústřední téma své druhé knihy Bohabojné ženy. Tvůrčí muka ovšem nejsou tou pravou látkou pro napínavý román, takže bylo třeba přijít ještě s dalším příběhem odpovídajícím gotické atmosféře oněch událostí. Polidori ihned po svém ubytování ve vile Diodati objeví na stole dopis psaný neznámou ženou. Pisatelka mu v něm nabízí neobvyklý obchod. Stane se jeho múzou, napíše mu, literárnímu začátečníkovi, ten nejlepší hrůzostrašný příběh. Výměnou za to žádá opakovaný přísun lékařova spermatu...
Překladatel Jan Mattuš označil v opatrném doslovu tuto knihu velmi trefně za guláš. Andahazi zatoužil napsat příběh temný, osudový, tvářící se v úvodu dokonce jako pravdivý. Příběh je dle autorovy předmluvy poskládán z nově objevených Polidoriho dopisů a ať už je jejich autorem kdokoliv, je prý - nezapomene se Andahazi pochválit - "utkaný s nemalým důvtipem". Autor zatoužil po ponoru ke kořenům populární literatury a po napsání rovněž oddechového čtení, ale v novém hávu a s intelektuálním odstupem, prostě na úrovni, jež by neurážela moderního čtenáře. Tak to geniálně dokázal například Arturo Pérez-Reverte v románu Dumasův klub. Andahazi ovšem sklouzl do bažinatých hlubin braku.
Annette, pisatelka dopisu, je od narození znetvořená žena, která má ovšem dvě krásné sestry, jejichž život závisí nevysvětlitelně na jejím. To ona potřebuje k přežití jedinou věc - pravidelné dávky výše zmíněného elixíru života. Po nocích pak bloumá po sklepeních domů a jednoho dne zjistí, že i když jí chybí jakékoliv vzdělání, při snězení stránky libovolné knihy vstřebá její styl a schopnost psát na stejné úrovni. Hrdina v závěru zjišťuje, že nebyl zdaleka jediným autorem, jemuž Annette vnukla to nejlepší z jeho díla. Její sestry cestovaly Evropou a Annette stála u zrodu děl Hoffmannových, Byronových či Puškinových. Překladatel Mattuš právem připomíná podobné mise Járy Cimrmana, ovšem cimrmanovský kult je nezakrývaným žertem. Jedině jako literární žert by bylo možné chápat Bohabojné ženy, ale na žert je tato kniha - byť útlá - příliš dlouhá. Ale možná byl jen autor poslušen přikázání, jež vložil do jednoho z Annettiných dopisů: "Kdo píše s úmyslem přežít svým dílem věky, ubírá se nesprávnou cestou!"
|
Federico Andahazi: Bohabojné ženy |
|
Přeložil Jan Mattuš |
|
Jota, Brno 2000, 165 stran, náklad a cena neuvedeny. |
