Francie a Německo jen přidaly peníze člověku, který je pro Finsko obchodní zárukou jako rybný průmysl nebo telefony Nokia. A Kaurismäki zařídil "zbytek": kvalitu a úspěch korunovaný hlavní cenou poroty z Cannes.
Příběh líčený se starosvětskou přehledností a bez efektních výkřiků dokládá úsloví, že dobrý film se dá odvyprávět jednou větou. Muž přijíždějící nočním vlakem do města ztratí po hrubém přepadení paměť a musí si vybudovat novou existenci. Divák uhádne oba motivy, jež se nutně rýsují: nejprve stavební kameny života od nuly bez dokladů, peněz, práce, přátel, a pak okamžik, kdy se původní totožnost hrdiny prokáže a on musí volit mezi návratem do minulostí a novou přítomností. Obě očekávání režisér také poctivě splní, neuhýbá závazku děje. Ale jak jej naplní, to už je koncert jen a jen v jeho osobitém vidění světa.
Což je svět ztracenců žijících na pokraji společnosti, kteří si, zde v plechových boudách na přístavišti, přesto uchovávají nenápadnou odolnost, sílu, smysl pro základní pravidla soužití, a hlavně humor, sebeúctu a důstojnost. Smích je prvním a hlavním z prostředků, kterými režisér umí téma takzvané "sociálky" prodat i divákům, jež revolučně útočná nebo naopak slzavě sentimentální útrpnost s bezdomovci jinak vyhání z kin. Druhým prostředkem je Kaurismäkiho cit pro lásky vytrysklé z osamělosti, civilní romance z rodu Samotářů. A třetím samozřejmě hudba: slovy nelze popsat neskutečné scény, v nichž hrdina vnutí unylé kapele Armády spásy k jejím náboženským textům elektrické kytary a dobový rytmus rokenrolu.
Muž bez minulosti | |
scénář a režie | Aki Kaurismäki |
kamera | Timo Salminen |
hrají | Markku Peltola Kati Outinenová Juhani Niemelä Kaija Pakarinenová Sakari Kousmanen |
původní název | Mies vailla menneisyyttä |
délka | 97 minut |
žánr | komediální drama |
Muž bez minulosti - premiéry | |
kina | 9. ledna 2002 |
Zdrženlivě přesnému herectví vévodí nositelka další ceny z Cannes Kati Outinenová, jejíž opatrné milostné probouzení ze staropanenské ulity se v kostce vejde do jediné jímavě směšné scény, kdy se před schůzkou nešikovně i dychtivě, snad poprvé v životě, pokouší nalíčit.
Distributor vyjádřil obavy, že Kaurismäkiho skromný skvost převálcují v kinech "těžkooděnci" typu Pána prstenů II. Ale velký i malý film se nepobijí, nýbrž naopak velkoryse doplní, jsou-li dobré. A to by mohl být tenhle případ.
Kdo je Aki Kaurismäki |
Miláček svého publika. Zosobňuje to, čemu se říká kultovní film. Kamkoliv přijede, nachází věrné, nadšené a zasvěcené příznivce podobně jako Woody Allen, bratři Coenovi či David Lynch. Netváří se hvězdně, s každým si popovídá, s každým si připije, což spolu s jeho černým humorem patří k stylu, jímž severští filmaři v Česku zdomácněli. |
Rebel s příčinou. Rád provokuje, nikoli však kvůli tomu, že šok je v módě. Svůj předchozí film natočil v černobílé němé verzi, aby mohl vtipkovat, že je "zdatný obchodník". Loni nejel na newyorský festival proto, že jeho íránskému kolegovi Abbasovi Kiarostamimu nevyřídily americké úřady včas vízum. "Pokud nynější vláda Států nechce jednoho Íránce, těžko jí bude k užitku jeden Fin. Ani nemáme ropu," řekl. |
Král finského filmu. Původně roznášel poštu, myl nádobí, psal kritiky. Pak s bratrem založili produkční společnost. Točí oba, byť jako režisér je Aki Kaurismäki známější nežli jeho starší sourozenec Mika. Společně vytvořili pětinu filmové produkce Finska za posledních dvacet let. Letos v dubnu mu bude šestačtyřicet. Spolu s dalšími legendami od Bertolucciho po Menzela byl přizván do světového povídkového cyklu Dalších deset minut, jehož první část uvede Artcam do zdejších kin 30. ledna. |
Fotografie z filmu Muž bez minulosti. |
Fotografie z filmu Muž bez minulosti. |
Fotografie z filmu Muž bez minulosti. |