Kaurismäki ovšem už v původním scénáři slovy a větami hodně šetřil. Pro snímek jsou tak velice podstatné kupříkladu záběry neutěšeného předměstí Helsinek nebo jeho (anti)hrdinové, kteří zpravidla příliš nemluví, pokud ano, repliky jim spíše odpadávají od úst a jejich jednání, mimika či gesta se vyznačují značnou strohostí.
Tragikomický Muž bez minulosti má nezaměnitelnou "finskou" atmosféru, působí minimalisticky a navzdory úsměvným momentům a happy-endu dost tísnivě. O to větší výzvou mohlo být pro Krobota nové ztvárnění.
V jeho interpretaci drama zmláceného a okradeného muže, který zapomene nejen vlastní jméno, ale také vše o svém dosavadním životě a útěchu najde až v seznámení s obětavou ženou pracující v Armádě spásy, vyznívá bláznivěji a veseleji.
Komika válcuje tragiku
Posun je zřetelný – tam, kde z filmového plátna čiší beznaděj, se české divadelní publikum docela často směje. Komika převálcovala tragiku, režisér obohatil předlohu o nám blízký humor, čímž dílo zásadně proměnil.
Nebál se zařadit vtípek založený na náhodně objevené finské vodce ve staré ušmudlané ledničce nebo třeba bizarní pohybově-taneční čísla. Herci se však nepitvoří a nepředvádějí laciné kousky.
Díky tomu snad i ta nejabsurdnější scénka podtrhuje originalitu inscenace, jakož i kostýmy, z nichž značná část vypadá jako z levného secondhandu, střídmá, avšak chytře vymyšlená výprava, která se dobře popasovala s množstvím interiérů a exteriérů. A své dělá i pozoruhodná hudba z pera Marka Doubravy, doplněná písněmi kapel Renegades nebo Beach Boys.
Vedle hereckých výkonů je muzika druhým důležitým tahounem představení, prolíná jednotlivé obrazy, nebo je dokonce úplně zastaví a na okamžik nechá rozeznít možný útržek paměti muže bez minulosti, který je od začátku prezentován jako hudební nadšenec.
Typově dobrý pes
Markku Peltola a Kati Outinenová, filmoví představitelé bezejmenného ztroskotance a jeho přítelkyně Irmy, jsou vskutku mimořádní herci. Napodobovat je by bylo hodně trapné. David Novotný a Tatiana Vilhelmová se o to naštěstí moc nepokoušejí, ačkoli právě ve způsobu, jakým spolu rozmlouvají, je cítit vědomou inspiraci Kaurismäkiho snímkem asi nejvíce.
Inscenátoři se také museli vyrovnat s množstvím epizodních postav. Na jevišti se objevuje nejen kompletní soubor, ale i několik dalších zaměstnanců, hostů a jeden živý, vcelku disciplinovaný a typově dobře obsazený pes. Své úlohy zvládli všichni na výbornou. Český Muž bez minulosti je jiný než jeho severský protějšek, jako samostatný umělecký počin však bezesporu obstojí.
Aki Kaurismäki: Muž bez minulosti
Dejvické divadlo, Praha, režie Miroslav Krobot, premiéra 22. ledna 2009.
Hodnocení MF DNES: 90 %
