Zdrojem tohoto koncepčního projektu byla pro Musiku Bohemiku, jež se úpravám a interpretaci české lidové písně věnuje po celou svoji mnohaletou dráhu a pravidelně zpřístupňuje výsledky své práce na hudebních nosičích, slavná sbírka Karla Jaromíra Erbena (1811 - 1870) Prostonárodní české písně a říkadla. Tu významný český spisovatel a folklorista vydal v letech 1862-64.
Pro tuto nahrávku Musica Bohemica vybrala z každého tematického oddílu Erbenovy sbírky několik nejkrásnějších písní, jejichž optikou nám dává nahlédnout života běh tehdejšího člověka i roční cyklus v přírodě, v církevním, duchovním i všedním životě.
Dvojalbum zahajuje dvojice ukolébavek Hajej můj andílku a Spi, děťátko, spi. Následuje oddíl Písně a říkadla výroční, kde mimo jiné najdeme vánoční koledy (Dej Bůh štěstí tomu domu, Štěstí, zdraví, pokoj svatý ad.). Zbytek prvního disku pak vybírá z písní, které se vážou k mladému věku - jejich anonymní tvůrce inspirovala nešťastná láska, mladický vzdor i žertování, ve finále dojde i na písně svatební.
Ty jsou také překlenutím z prvního na druhý disk. Oddíly druhého alba, převzaté z Erbenovy sbírky, jsou "serióznější" (např. Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského, kde najdeme mj. známou písničku Já jsem z Kutný Hory) a přes tematiku hospodářskou, vojenskou a historickou (samostatnou kapitolou jsou Písně rozpravné, tedy epické balady, z nichž nejznámější je Vandrovali hudci, kterou v jiné verzi proslavil Jaroslav Hutka) se dostaneme k logickému vyvrcholení, jediné písni pohřební.
Většinu písní upravil umělecký vedoucí Musiky Bohemiky Jaroslav Krček. Soubor se v žádném případě nestylizuje do nějaké "ortodoxní hry na folklor". Ačkoli používá lidové a starobylé nástroje, členové souboru jsou vesměs školení interpreti, nikoli lidoví muzikanti. Musica Bohemica si vypracovala vlastní zvuk a přístup, který dodržuje vždy, ať hraje hudbu historickou, lidovou nebo soudobou. A to platí i pro toto dvojalbum.
