Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„V Praze jsem složil písničku o hladu,“ vzpomíná člen Mumford & Sons

  16:53aktualizováno  16:53
Vítězové Grammy a Brit Awards se ve středu večer poprvé představí tuzemským fanouškům. Baskytarista Ted Dwane vzpomíná na to, jak před pěti lety chodil s kytarou na rameni a bez koruny ulicemi Prahy. Harmonikář Ben Lovett říká, že večer to bude jako hospodský koncert pro sto lidí.

Mumford & Sons. Zpovídaní Ted Dwane a Ben Lovett sedí na gauči. | foto: Universal

Od vstupu do paláce Lucerna, kde dnes britští Mumford & Sons odehrají svou tuzemskou koncertní premiéru, až k Václavskému náměstí stojí dlouhá řada autobusů, které přivezly techniku i kapelu roku. Na tomto titulu se shodly poroty Brit Awards i amerických Grammy, podle nichž je deska Babel albem loňského roku.

S mixem folku, nezávislého písničkářství a smyslu pro chytlavou melodii se stali Mumford & Sons velkými hvězdami současné hudební scény. Přesto zůstávají nohama na zemi a strachovali se, zda vůbec vyprodají mnohem menší Lucerna Music Bar, kam byl koncert původně naplánován. Jenže lístky během pár hodin zmizely i na koncert do velkého sálu.

Jste v Praze poprvé?
Ted Dwane: Já jsem tu vlastně poprvé byl už v době, kdy jsme zakládali kapelu, tedy před pěti šesti lety. Přijel jsem na týden úplně sám, abych složil nějakou muziku. Letenky a hotel jsem si zamluvil dlouho dopředu, abych měl čas naspořit si dost a mohl tu utrácet. Jenže to se mi nepovedlo. Přiletěl jsem, zaplatil za taxík do hotelu a nezbylo mi vůbec nic. Tak jsem celý týden jenom chodil s kytarou po městě a zamiloval si to tu. Jsem moc rád, že jsem zpátky.

A napsal jste něco?
TD: Jasně, pár písniček o tom, že mám fakt hlad, a nějaké další depresivní věci. Ale nebyly ale dost dobré, tak jsem je potom ani nenahrával.

V Praze budete hrát poprvé. Co od toho čekáte a co máme čekat od vás?
Ben Lovett: Těšíme se na ten pocit očekávání z obou stran. To je motivující, protože tu hrajeme poprvé. Musí to být, jako bychom hráli náš vůbec první koncert. Je to úplně jiné, než když se někam vracíme potřetí a všichni, publikum i my, už víme, co čekat. Připomíná nám to všechny pocity a emoce, které máte jako nová kapela, která jde předvést, co v ní je.

Překvapilo mě, že jste původně měli hrát v Lucerna Music Baru, což je mnohem menší klub. Věděli jste o tom?
TD: Samozřejmě. Ale pořád to je ale o moc větší klub, než v jakém jsme hráli náš první koncert v Londýně! Jsme příznivci toho, že se věci mají začínat od začátku a nevynechat žádný krok. Na druhou stranu nechceme ani zklamat naše fanoušky, takže když byl o lístky takový zájem, tak jsme šli do většího. Pořád hledáme rovnováhu.

Přeci jen jste kapela roku, máte Grammy za album roku. Jsou ty malé kroky vůbec potřeba?
TD: Takhle my ale jako kapela fungujeme. Od začátku pro nás byly nejdůležitější koncerty. Nejdřív jsme jezdili autem, pak jsme si pořídili dodávku a teď sice jezdíme autobusy, ale koncerty jsou pro nás pořád grunt naší existence. I desky jsme původně točili jenom jako reklamu na naše koncerty. A v Británii jsme teď rozdělili naše turné na dvě půlky: první jsme hráli v malých klubech, druhou v arénách. Aby si to užili fanoušci i my.

Museli jste kvůli velkým koncertům nějak zásadně měnit zvuk? Přeci jen vycházíte z folku.
BL: Na turné bereme pár muzikantů navíc, ale ten základ je úplně stejný, i když v pár písničkách máme navíc trumpetu a housle, aby zněly jako na deskách. Ale jinak je to stejný koncert, jaký jsme hrávali v hospodě pro sto lidí. Jenom dáme aparáty víc nahlas.

Vidíte a o vaší desce Babel se psalo, že jste se na ní jen přizpůsobili novému prostředí.
TD: S tím nesouhlasím. Řada těch písniček vznikla tak jako vždycky na turné. Napsali jsme je v hospodách, malých klubech a dokonce i divadlech. Ty písničky se samozřejmě vyvíjejí s každým hraním před publikem, ale tak to bylo vždycky.

Četl jsem, že na nahrávání první desky jste dorazili bez nástrojů a producent vás poslal pryč.
BL: Ano, tak tohle se na druhém albu změnilo.
TD: Řeknu vám, jak to bylo. Já jsem totiž nikdy předtím nepracoval s producentem a hrozně jsem se tehdy styděl za svoji baskytaru. Byl to opravdu tak příšerný nástroj, že jsem ji radši nechal doma. Ani nevím, co jsem vůbec čekal, že se stane.

A co se stalo?
TD: Producent mě vyhodil, ať si okamžitě seženu něco, co hraje.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Marta Kubišová ještě jako členka Golden Kids testovala koncerty před ostravským...
Marta naposledy. Kubišová se s hudební kariérou rozloučí i v Lucerně

Marta Kubišová je na rozlučkovém turné, které vyvrcholí v pátek koncertem ve Velkém sále pražské Lucerny. A tím uzavře i svou druhou hudební kariéru, ve kterou...  celý článek

David Koller vyzval tuzemské hudebníky, aby předělali některé z jeho sólových...
Než přijde nové album Lucie, zahraje David Koller své hity akusticky

Ještě než se příští rok začnou dít velké věci kolem Lucie, můžou si fanoušci poslechnout muziku Davida Kollera v méně tradičním pojetí. Hudebník se svou...  celý článek

The Gloaming
Struny podzimu vedou od jazzu přes hip hop až po Shakespeara

Na rok se odmlčel, ale teď se vrací v částečně pozměněné podobě a s řadou novinek. Festival Struny podzimu zahájí v pátek večer v pražském Foru Karlín...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.