RECENZE: Můj boj podruhé. Zamilovaný muž napsal bulvár, jenž stojí za to

Norský spisovatel Karl Ove Knausgard, který se v Česku poprvé představil loni v létě, znovu zve čtenáře do svého soukromí. Druhá část kontroverzní ságy Můj boj nese podtitul Zamilovaný muž.

Norský spisovatel Karl Ove Knausgard | foto: André Loyning/Odeon

Do Česka se Můj boj dostal poprvé loni v létě. V době, kdy v autorově domácím Norsku už dávno nevzbuzoval žádné velké emoce. Knausgardova zpovědní sextalogie zakládá na jeho absolutní upřímnosti. Alespoň se to tak jeví. Nebojí se kritizovat přátele, kolegy ani nejbližší rodinu. Aktérem příběhu se mohl stát prakticky kdokoliv, koho kdy Knausgard potkal. Někteří mu poděkovali, jiní jej nadobro zavrhli.

Není se čemu divit, rozhodnutí psát autenticky, bez příkras a ohledů na druhé s sebou toto riziko nese. Jenom to pak někdy dopadá tak, že se autor po vydání ságy zhroutí v televizi před zraky celého národa. Jenže u Knausgarda člověk nikdy neví. Může to být jen další pokus šokovat.

Nesděluje nasládlé pravdy

V Zamilovaném muži autor čtenáře ve svých vzpomínkách přenáší do doby, kdy se rozhodl opustit svou rodnou zem i manželku, aby začal nový život ve Švédsku. Ve Stockholmu pak navázal přátelství s boxerem Geirem, a hlavně potkal životní lásku Lindu, se kterou zplodil tři děti a poprvé v životě ucítil potřebu se usadit.

Můj boj 2: Zamilovaný muž

75 %

Karl Ove Knausgard

560 stran, Odeon, 2017

Po značně depresivním prvním díle, ve kterém se Knausgard zpovídal ze vztahu ke svému otci alkoholikovi a jeho smrti, je Zamilovaný muž o něco optimističtější, ačkoliv rozhodně nesděluje přikrášlené a nasládlé pravdy. Knausgard totiž kromě svého okolí podrobuje analýze i vlastní chování a pocity. Pláče, miluje, žije, někdy spocitem studu, jindy euforie. Nebojí se přiznat, že nezvládl momenty, na které se dlouho těšil – třeba těhotenství své ženy. Ale to už k tomu patří a čtenář to ocení. Přiznáním vlastní viny se mu dostane pod kůži.

Češi ho neznají

Na rozdíl od norských, potažmo možná švédských čtenářů jsou ti čeští připraveni o jeden důležitý aspekt celé ságy. Knausgard totiž vNorsku platí za veřejně známou osobu, nahlížení do jeho osobního života tak z čtenáře trochu dělá bulvárního slídila. Mnozí by se nad tím mohli pohoršovat, ale přesně s tímto předpokladem autor do celé ságy šel.

Nápad vzbudit ve čtenáři pocit, že čte tajný deník, který kdesi nalezl ukrytý pod podlahou, je k nezaplacení. A právě proto také s přehledem uspěl, ačkoliv pouze na domácí půdě. Pro většinu zahraničních čtenářů bude Můj boj vždy spíše bohatým životním příběhem jednoho muže než toho slavného spisovatele. Třetí část nazvaná Ostrov chlapectví vyjde letos v listopadu.