Velkovýrobce trapasů a smíchu Mr. Bean se po deseti letech vrací do kin. Minule zničil americkou galerii, celosvětově utržil 230 milionů dolarů a v Česku našel šest set tisíc diváků.
V novince Prázdniny pana Beana mění směr i žánr: míří na pláž jihu Francie a mlčí, neboť zná jen tři neanglická slova - oui, non a gracias.
Francie, země jogurtů
"Chtěl jsem, aby se diváci stali Beanovými spolucestujícími. Aby v něm už neviděli podivína, ale normálního člověka, jehož dobré úmysly se bohužel míjejí účinkem," shrnuje představitel titulní role Rowan Atkinson.
Hrdina jede z Londýna na dovolenou na Riviéru, ale z cesty vytvoří sérii zmatků, jež zasáhnou také filmový festival v Cannes. Beanovo šťavnaté domácí video, na němž nechybí slavný medvídek Teddy, se tu omylem dostane do soutěže.
Na festivalu se objeví i Karel Roden jako zahraniční člen poroty, jehož syn zmizí s Beanem na dobrodružnou pouť. Co domorodce čeká, naznačuje upoutávka s komentářem: "Francie nemá šanci" nebo "Francie. Země kultury, krásy, míru. Dokonalé místo na dovolenou. Až dosud."
Atkinsonovi a jeho stálému autorovi Richardu Curtisovi poprvé pomáhal znalec pantomimy Simon
McBurney.
"Zbožňuji němou grotesku. První, co jsme dělali, byly společné projekce děl Bustera Keatona, Charlieho Chaplina, Harolda Lloyda. Napadlo nás stavět film tak, aby Bean skoro nic neřekl. Je lepší, když něco dělá, než když mluví," míní nováček týmu.
Prozradil také, jaké předsudky vymysleli pro hrdinu. "Beanovy představy o Francii zrodila reklama na jogurt: krajina malebných vesniček, v nichž před kavárnami posedávají družní muži v baretech." Skutečnost je pochopitelně jiná: "V televizním seriálu zkoumá Bean neznámé situace, ve filmu rovnou neznámou zemi."
Obrazovka představila Mr. Beana poprvé v roce 1990, film o sedm let později. Ale dlouhý odstup Atkinsonovi nevadil: "Sice jsem Beana hrál naposled asi před dvěma lety, ale nečinilo mi potíže se do něj opět vžít. Už o něm nepotřebuji přemýšlet, znám ho; jeho dětinské instinkty mám v sobě docela hluboko."
Navíc Bean dostal dětského spoluhráče. Je jím desetiletý Max Baldry, který v seriálu Řím hrál Caesariona. Londýnský rodák s rodiči projel Moskvu či Varšavu, mluví rusky - a právě malého "cizince" tvůrci potřebovali.
Chlapec byl na proslulého kolegu hrdý. "Když jsme natáčeli uVítězného oblouku v Paříži, jel kolem autobus s japonskými turisty. Otvírali okna a křičeli: Mr. Bean!" líčí nadšeně Baldry.
Překvapením je i žena, s níž Bean zažije leccos - kromě romance. Hraje ji Emma de Caunes, hrdinka Nauky o snech. Kazety s Beanem jí nosil otec, televizní hlasatel. "A já jsem z toho úplně šílela," vzpomíná herečka.
Pan Hulot naruby
Tvůrci však tvrdí, že Prázdniny pana Beana se liší od seriálu i předchozího filmu. "První snímek jsme pojali americky, druhý má evropský styl. Dřív Bean jen reagoval na okolí, teď je aktivním prvkem, který pohání příběh vpřed," věří Atkinson.
A pověsti, že se inspirovali komedií Jacquesa Tatiho Prázdniny pana Hulota, rázně odmítá: "Tatiho hrdina v podstatě pět minut cestuje a pak je hodinu a půl na pláži, zatímco Bean hodinu a půl cestuje a na pláži zůstane pět minut. Takže jsme vlastně natočili Prázdniny pana Hulota naruby."
Nadto pan Hulot pustošil "jen" hotel, kdežto pan Bean neušetřil ani filmový palác v Cannes. Štáb režiséra Steva Bendelacka, prý první v historii, získal povolení natáčet během festivalu přímo na červeném koberci. Prezident festivalu Giles Jacob totiž patří k Beanovým fanouškům.
"Jednu scénu jsme dokonce točili, když po koberci pochodovala skutečná delegace. Prostě jsme se k ní připojili," přiznávají tvůrci. Teď míří za diváky celé Evropy (americká premiéra je až v září), jež trápí jediná věc. Platí Atkinsonův výrok, že tohle je poslední Bean, nebo naopak zvěsti, že vznikne beanovská filmová trilogie?
