K 250. výročí skladatelova narození se konal zhruba hodinový galakoncert ve Stavovském divadle.
Není tak úplně jasné, jakým způsobem a s jakým předstihem byl koncert koncipován. Dalo by se očekávat, že organizátoři před světem vytáhnou z rukávu ta největší esa, jaká lze u nás v souvislosti s interpretací Mozarta najít.
Možností by jistě nebylo tak málo – máme přece vynikající komorní tělesa, světově proslulé sólisty nebo dirigenty. Dala se samozřejmě také zkombinovat česká extratřída se světovou. Otázkou ovšem zůstává, jak a koho, kdo do ní patří.
Příležitost dostala Česká filharmonie, která má jistě nezanedbatelné kvality, ale jejíž reprezentativní repertoár je trochu jinde než v osmnáctém století. Pod taktovkou Rakušana Manfreda Honecka zahrála spolehlivě předehru k Donu Giovannimu i Pražskou symfonii, ale dirigent nedocílil výraznějších nuancí, jež by se daly vychutnat.
Izraelská klarinetistka Sharon Kamová se těší mezinárodnímu renomé, které potvrdila jímavým přednesem sólového partu Koncertu A dur pro klarinet a orchestr. Ten měl, stejně jako obě další čísla, světovou premiéru právě v Praze.
Nelze popřít, že v našich podmínkách to byl dramaturgicky i umělecky akceptovatelný večer. Přesto je na místě úvaha, zda se z něho nedalo tváří v tvář světové konkurenci, například následnému vystoupení Vídeňských filharmoniků v Salcburku, vytěžit mnohem víc.
