Do finále postoupilo a soutěžilo 24 postupujících z celého cyklu koncertů.
Od příštího roku dojde zřejmě ke změně Moravského vrabce, když písničkářská větev Vrabce – Orlovský špagát se místo toho napojí na systém Zahrady písničkářů. Letos tvořily dvojice a písničkáři více než čtvrtinu soutěžícího pelotonu.
Ne, že by mezi nimi nebylo nic zajímavého (bluesman Jiří Míža, se sádrou na ruce obětavě hrající David Vysloužil, v první písni výtečný René Souček, textově pak zejména poeticky humorný Ondřej Bláha), ale přece jen republiková špička je výš.
Paradoxním jevem je, jak špatně se ve finále dařilo vítězům oblastních kol. FM Band zahrál rozhozeně a někdy až podbízivě lacině, Petr Bende Band (vítěz z Mohelnice) taky neměl nejlepší den. Možná by si mohl odpustit teatrální představování kapely do skladby, v soutěži, kde je dvacet čtyři kapel, a dělal by to každý, bylo by to asi nedýchatelné.
Zcela kiksnuli bluegrassoví Křeni, kteří nejdřív mimo soutěž (Jako vítěz Totýmku) zahráli velmi dobře, a pak v soutěži poorali, co se dalo. U nich je to ale omluvitelné mládím (jsou to studenti střední školy) a soutěžnickou nezkušeností. Zřejmě se po vítězství v oblasti chtěli za měsíc naučit tři nové majstrštyky pro finále. Obecně vzato je nevyrovnaný výkon kapely právě dokladem její nedozrálosti.
Relativně slušně zahrály dvě přece jen už ostřílenější folkové sestavy – Alešanka a Douda Band, které si také odnesly druhé a třetí místo. I když ani u nich bych netvrdil, že byly lepší než loni.
A tak suverénně odvedené a dobře aranžované trampské písničky Tempa di vlak (kapela v červnu křtí desku) znamenaly nejen první místo, ale (po rozpadu Magisonu) i potvrzení naší nejlepší trampské kapely z těch, které ještě soutěží.
Hostem večera byl Nadoraz. Součástí akce byl stejně tradičně zpravodaj – Čimčarák a noční sejšn – country bál. I kvůli němu se asi začínalo nekřesťansky brzy – už v 13:00, takže pro téměř prázdný sál. Ten se pak naštěstí postupně zcela zaplnil.
