Žije chudě jen s matkou narkomankou, spolužáci si z něj udělali otloukánka a navíc v sobě nosí pochyby o své sexuální identitě. Člověk by hádal, že hrdina režiséra Barryho Jenkinse byl stvořen modelově a výhradně za účelem dojímání festivalových porot.
Nicméně příběh odvozený od textu hry In Moonlight Black Boys Look Blue (V měsíčním světle vypadají černoši modře) od sebe levné znaky politického aktivismu srdnatě odhání. Pracuje nejen se surovými reáliemi periferie Miami, ale také s náladou, náznakem, humorem, s nevtíravou poezií. A předvídatelnost obsahu vyvažuje vypravěčskou působivostí.
Portrét popisovaný ve třech kapitolách zachycuje životní úseky od školáka přes výrostka až k dospělému muži. V hlavní roli se tak vystřídají tři různí, vesměs výteční představitelé, nicméně herecky snímku kraluje Mahershala Ali ve vedlejší úloze hrdinova náhodného patrona. Právě jeho postava reprezentuje příjemnou nejednoznačnost celého snímku: muž sice chlapci nahrazuje otce, ale peníze, které mu podstrkuje, získává prodejem drog, jež ničí hochovu matku; takhle asi příkladný strážný anděl nevypadá.
Podobně dvousečně se rýsuje postava chlapcova jediného kamaráda, posléze i něžného přítele; ve vypjaté chvíli pod tlakem spolužáků jej totiž veřejně zapře jako Petr Ježíše a přidá i rány, jen aby si před ostatními zachoval siláckou fasádu „pravého“ chlapa. Taková zrada si žádá vzpouru, pomstu a čin.
Vlastně nejslabší je závěrečná etapa, v níž se všechny minulé zážitky, počínaje matčiným osudem a konče profesní štafetou dealerského ochránce, nasčítají. Zbývá bilancovat, vrátit se, smířit, odpustit. Což znamená více či méně uslzené dialogy a mimořádnou četnost slova „promiň, promiň, promiň“.
Nicméně platí, že jak černošský, tak homosexuální motiv není pro snímek Moonlight útočným beranidlem. Dokonce z něj prosvítá, že by to šlo i bez nich, že hořkosměšné zmatky dospívání mají mnohé společné rysy, a když kluka v jistém věku a prostředí nebaví fotbal, stává se vyděděncem bez rozdílu rasy či sexuální orientace. V každém případě to režisér sděluje podmanivě.
Ale kdyby měl pro Moonlight zbýt pouze jeden jediný Oscar, pak je klíčovým uchazečem kameraman James Laxton. Třeba jen za způsob, jak nasnímal první setkání kluka z vyhlášeného plážového letoviska s mořskými vlnami.
