Hieronymus Bosch (obálka knihy)
Když už se našinec nedostane do Muzea Horního Brabantska v malířově rodném ‚s-Hertogenboschi, kde je k vidění až do 8. května velká boschovská výstava, ani do madridské galerie Prado, jež chystá ještě větší retrospektivu na květen až září, musí se spokojit s reprodukcemi a doprovodným textem.
Budiž řečeno hned v úvodu, že v krásně vytištěné monografii najde prakticky všechna Boschovi připisovaná díla, a to nejen v celkových reprodukcích, ale v mnoha případech takříkajíc „rozebraná na součástky“.
Autor totiž v pohledech na detaily jednotlivých obrazů dovozuje svoje teorie, případně ilustruje spory kunsthistoriků, které se tohoto do značné míry tajemného malíře týkají. V některých místech se tak svižně napsaná monografie mění takřka v uměnovědnou detektivku.
Malíř s tonzurou
Hieronyma Bosche z dnešního pohledu znalců umění provází víc otázek než odpovědí. Ta, týkající se jeho jména, je vlastně nejjednodušší. Jméno, jež známe, on sám nikdy nepoužíval. Nejčastější užívanou podobou křestního jména je Jheronimus, a tu také autor důsledně vknize používá.
Příjmení si umělec vzal z části názvu svého rodiště, v reálném čase malířova života jej však znali jako van Akena. Nesl tedy přídomek „z Cách“, odkud pocházel jeho rod. Který se mimochodem malířství věnoval po několik generací, a Bosch se tedy měl kde učit.
Daleko větší spory, které Schwartz uvádí, se vedou ohledně autorství jeho obrazů. Souvisí to například s otázkou, zda vůbec měl Hieronymus Bosch podle dobového zvyku svoji malířskou dílnu s pomocníky a učedníky. Znalci například dovozují, že některé části obrazů maloval levák a jiné pravák.
Gary Schwartz také vyvrací představu, jakou o Hieronymu Boschovi můžeme získat při pohledu na jeho fantaskní obrazy plné nestvůr, zla, násilí. Že totiž muselo jít o nonkonformního umělce, balancujícího na hraně dobových, zejména církevních zákonů.
Pravý opak je pravda. Bosch byl zámožný měšťan, člen křesťanského Bratrstva přeslavné Panny Marie. Dokonce s kněžskou tonzurou na temeni. Jeho kult, k němuž ve dvacátém století přispěli mimo jiné surrealisté, to možná trochu oslabuje, samo Boschovo úžasné dílo ale těmito okolnostmi v žádném případě utrpět nemůže.
