Už ve foyer se scházela spíše nedivadelní společnost. Vesměs mladí lidé, v trikách a kraťasech, někteří měli na hlavě dredy. Žádný zájezd venkovanů, na jaké je muzikálová Hybernia zvyklá.
Hlediště se plnilo zvolna. Ještě deset minut před avizovaným začátkem ve 20 hodin sál z poloviny zíval prázdnotou, o čtvrt hodiny později však již bylo plno. A všichni čekali; u koncertů je mírné zpoždění snad společenskou nutností. V půl deváté prošel před oponou dobově oblečený lokaj a zapálil velké svíčky po obou stranách jeviště. Show začíná.
Rock Me Amadeus
Kapela nastoupila za zvuků smyčcového Epoque Quartetu. Monkey Business hráli v patnáctičlenném ansámblu, který kromě kvartetu doplňovaly i tři vokalistky. Všichni hudebníci byli oblečení v klasicistních kostýmech včetně paruk a třírohých klobouků a působili jako větší část vídeňského císařského dvora.
Klávesista Ondřej Brousek měl místo klobouku účes ve stylu roztržitého profesora a jako jediný na pódiu kouřil. Vokalistky se ovívaly vějíři nebo si jimi poťukávaly do rytmu. Stejně jako ony, i zpěvačka Tony Graves byla oděná do široké vyztužené sukně.
Monkey Business v Divadle Hybernia doprovodila řada hostů. Hned v první písni přišel Josef Štěpánek s pedal steel kytarou. Poté se přidali saxofonista Radek Kašpar, Radek Krampl s vibrafonem a jednu píseň si sólo zazpívala i Tereza Černochová, po zbytek koncertu "schovaná" mezi vokalistkami.
Větší část devadesát minut dlouhého koncertu se odehrávala ve znamení "klidné síly". Kapela hrála méně známé písně a celkem potichu a pomalu. Energie Monkey Business jako by doutnala pod povrchem.
Všichni hudebníci zůstávali na svých místech a větší show se zhostil jenom Matěj Ruppert, ovšem s vervou. V růžových kalhotách, kabátu a klobouku se promenádoval po forbíně, v jedné ruce mikrofon, ve druhé lorňon, skrz nějž okukoval první řady.
Roli rakouského šlechtice si Ruppert prostě užíval. Mezi písněmi mluvil s německým přízvukem, vykládal historky z lovů a vzpomínal "svého přítele Wolfganga", jak u spinetu mluví o "česka cholka, tobra cholka". Od lokaje si nechával nalévat šampaňské, publiku věnoval nejrůznější pukrlata a slečny v první řadě hostil čokoládovou bonboniérou.
Poslední půlhodina? Nářez!
První hodinu se šetřilo i se světelnými efekty. Celá scéna byla nasvícená bíle a modře, jedna či dvě písně byly oděné do červené. Až na poslední půlhodinu se reflektory rozblikaly a kapela se do hudby náležitě položila.
Pak ovšem začala jízda. Ruppertovi ani nedalo velkou práci publikum zvednout ze židlí, a tak si ke konci celá Hybernia ve stoje podupávala v úzkých uličkách mezi divadelními sedačkami.
Ačkoliv kapela předem avizovala méně známé skladby, nakonec došlo i na hity. Jako přídavek například zazněla skladba My Friends. Na podmínky živé kapely (skoro orchestru) v divadle nebyl zvuk vůbec špatný, asi od třetí písně se zdál být docela vyvážený (alespoň z první řady).
Bohužel byl celou dobu trochu utopený Ruppertův zpěv. Kdykoliv se do toho chtěl hlavní zpěvák "opřít", rval si z ucha zřejmě špatně nazvučený odposlech. Ani kamery, které celý koncert snímaly, nakonec nepřekážely. Tu a tam jeden z kameramanů přeběhl přes pódium, ale snažil se být nenápadný.
Jakkoli koncept "Monkey Business v divadle" budil zpočátku rozpaky, koncert v Hybernii byl skvělým zážitkem. A chystané DVD bude jistě také lahůdka; konečně za to poslední, hned čtyřdiskové DVD Lazy Youth Old Beggars dostali od Akademie populární hudby Anděla.
