Monkey Business - hudba z Marsu

  10:51aktualizováno  10:51
Monkey Business jsou na nové desce zase o něco blíž dokonalosti a o něco dál realitě.

Monkey Business | foto: SONY BMG

Ačkoliv od května roku 2000, kdy Monkey Business vydali první album Why Be In When You Could Be Out, uplynulo teprve sedm let, situace kolem kapely samotné  i v rámci celé domácí hudební scény, se stihla výrazně změnit. Jejich debut byl v několika ohledech jedním z milníků českého popu. Bylo to jedno z prvních široce úspěšných domácích alb, které i bez do té doby typicky české upocenosti a po svém odráželo dění ve světových hitparádách.

Navíc přišlo v době, kdy slovo „pop“ přestávalo být v Česku nadávkou a kdy rozhlasoví dramaturgové přestávali být nervózní z každé české kapely, která se opovážila upřednostnit angličtinu. Zásluhy náleží kromě producentské zručnosti Romana Holého především jeho citu, s nímž si své nové spoluhráče pečlivě vybral a umanutosti, s níž svoje plány dotahoval. Když se tyto faktory sečetly, zakrátko Monkey Business působili spíš jako dream team hudebních es než nová kapela a svojí popularitou dokonce na čas zastínili i Holého domovské J.A.R.

Od té doby ale v Česku vyrostla nová generace kvalitních popových producentů typu Dušana Neuwertha nebo Tomáše Varteckého, kteří na to jdou z jiné strany než Holý, jehož postavení mezi lidmi, kteří v Česku dokáží vymodelovat zvuk, ztratilo kus své výlučnosti. A když dnes z rádia zaslechnete angličtinu v podání domácích Clou, Sunshine nebo Support Lesbiens, berete to jako samozřejmost.

K tomu si přičtěte, že za svoji existenci Monkey Business vydali čtyři alba, na nichž se střídavými úspěchy rozváděli svoji představu o souznění funky s hardrockovými riffy, popovými melodiemi, košatými aranžemi, skvělými vokály a širokou paletou vtípků a nabudete dojmu, že už vás v roce 2007 tahle parta nemá čím překvapit. Pravda to je, i není. Není pochyb, že Monkey Business jsou od počátku především seskupením mimořádně nadaných a technicky zdatných hudebníků a je zbytečné ztrácet čas dumáním, jestli to kapele na novém albu Objects Of Desire And Other Complications hraje nebo ne.

Monkey Business to prostě fantasticky hraje vždy a za všech okolností. Ale v porovnání s podobně vybavenými J.A.R. tu přece jenom vypozorovatelný rozdíl je. V J.A.R. je individualit typu Holého hned několik a přestože jejich názorové střety prý bývají občas divoké (a často mediálně propírané), na jejich hudbě se to pozitivním způsobem projevuje v tom, že je výsledkem urputně vybojovaného kompromisu.

V MB je ale Holý capo di tutti capi a silná oponentura mu podle mého názoru občas chybí. A jak si písničku vymyslí, tak si ji taky udělá, což se na nové desce projevuje už tradiční přeprodukovaností a aranžérskou zahlceností, která místy dominuje nad melodickou nosností (Allah Took My Tartar Sauce), ale i občasnou jednotvárností, což platí zejména pro rytmiku á la Kinobox.

Po „jazzrockovém“ a v diskografii kapely asi nejhůře přijatém Kiss Me On My Ego se sice MB´s popově zklidnili a nová deska obsahuje několik opravdu výborných momentů (důležitou roli v nich často hraje smyčcový Epoque Quartet, který fenomenálním způsobem přehrává Brouskovy typicky neuroticky kudrnaté orchestrální aranže a navíc tím originálně supluje dechovou sekci), úrovně jejich nejlepších desek – debutu a neméně vyvedené trojky Resistance Is Futile, kterou svým charisma prozářila např. i Iva Bittová – přesto nedosahuje.

Ne proto, že Monkey Business poprvé album natočili prakticky bez pomoci hostů zvučných jmen - tahle skupina si skutečně vystačí sama (zvlášť když Tonya Graves předvádí, že by se možná dokázala prosadit i jako rapperka), ale proto, že ve své snaze dosáhnout dokonalosti, naprostého hudebního zenu, se nám pozemským stále více vzdaluje. Všechno tu muzikantsky sedí, zařezává nebo konejší, ale někoho, pro koho není technika přednesu alfou i omegou, to za srdce bere jenom tu a tam.

Nehledě na to, že během těch let se MB stali partičkou tak homogenní a uzavřenou, že velké části legrácek, kterými i novou desku prošpikovali, už nejspíš rozumějí jen oni sami. Roman Holý jakoby se ironií osudu dostával do podobné pozice, ve které je dnes jeho velký vzor Prince. I ten je pověstný tím, že neustále ve velkém vydává desky, jejichž řemeslná úroveň je pro mnohé takřka nedostižná, ačkoliv aura génia, která kolem něj po celá osmdesátá léta svítila téměř permanentně jako svatozář, na nich problikává jako porouchaná výbojka.

Monkey Business - Object Of Desire And Other Complications 
SONY / BMG
Nejlepší skladby: Payback, A Song For All Nations, Even Eternity Will End One Day

Hodnocení filter: 75%

Autor:

Nejčtenější

Padla poslední klapka Jana Žižky. Do ciziny půjde pod názvem Medieval

Vinzenz Kiefer, Machael Caine a Alistair Brammen při natáčení filmu Jan Žižka

Téměř tři měsíce trvalo natáčení filmu Jan Žižka, poslední klapka nyní padla v Nymburku. Režisér míří do střižny a...

GLOSA: Jak politická korektnost vyzdvihla i pohřbila moderátora Oscarů

Herec Kevin Hart

Dva dny poté, co černošský komik Kevin Hart s nadšením zveřejnil, že bude uvádět Oscary, se své role vzdal. Nechce prý...

Dětský časopis narazil se svatbou, již mohou mít dvě mámy i dva tátové

Ukázka z dětského časopisu Raketa (na téma hendikepy, Tvůj soused kyborg)

Časopis Raketa učí malé děti, jak se ve světě nebát odlišností. I když označit Raketu za pouhý časopis v době, kdy...

RECENZE: Urostlý Aquaman hraje mokrou Hru o trůny úmorných 143 minut

Záběr z filmu Aquaman

Tvrdí o sobě, že není barbar, miluje umění a jako jeden z mála ještě čte knihy. Ovšem v titulní roli filmového komiksu...

Vítězný snímek Czech Press Photo nemusí ukazovat mrtvé mládě

PŘÍRODA A VĚDA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (single) Lukáš Zeman, volný fotograf –...

Vítězná fotografie ze soutěže Czech Press Photo nemusí podle odborníka na primáty Stanislava Lhoty znázorňovat to, co...

Další z rubriky

RECENZE: Chinaski učili, jak zvládnout duet bez zpěvačky a hity bez dechů

Chinaski 12. prosince 2018 v pražském Foru Karlín

Kapela Chinaski ve středu ve vyprodaném pražském Foru Karlín završila svou první sezonu v nové sestavě, která odhodila...

RECENZE: Kapela IMT Smile dává lekci nejen v psaní písniček

Hudební skupina IMT Smile (Ivan Tásler vlevo)

Jsou dobré desky a dobré desky. Ty první je zpravidla potřeba si poslechnout několikrát. A potom jsou nahrávky, které...

RECENZE: Kapela Kryštof svůj vysněný Strahov zbytečně kouskuje

Kryštof (Stadion Evžena Rošického, Praha, 16. září 2017)

Kapela Kryštof vydala záznam ze své loňské pompézní oslavy pětadvaceti let na stadionu na Strahově a opakuje...

Najdete na iDNES.cz