Upozornila na sebe před pěti lety jako hlavní hrdinka filmu Malena – kráska, která malé italské město za války rozdělila na mužský obdiv a dámskou závist.
Už předtím hrála i v Americe, třeba v Coppolově Drákulovi. Po Maleně přišly další hollywoodské nabídky – na druhý a třetí díl sci-fi Matrix nebo na Maří Magdalénu v Umučení Krista, které natočil Mel Gibson. Naposledy Moniku Bellucci oslovil Terry Gilliam a přivezl ji do Česka na natáčení Kletby bratří Grimmů.
V tomhle filmu hrajete ďábelskou královnu zaujatou vlastní krásou a přitažlivostí. Jste jedna z nejkrásnějších žen na světě. Bojíte se stáří?
Všichni chceme být mladí, zdraví a krásní, ale to jsme v životě jen okamžik. Pak začneme stárnout a je třeba se s tím smířit. Je to totiž jediný způsob, jak zůstat šťastný.
A pro tu věčnou krásu utíkat do pohádek?
Víte, ty pohádky skrývají důležitý vzkaz, který slouží jako metafora pro každého, kdo věří, že jeho obraz je skutečným odrazem jeho samého. A pokud se tahle představa rozpadne, osobnost dopadne stejně. Je to perfektní zobrazení toho, jak se každý z nás svým způsobem stane obětí vlastní ješitnosti.
Týká se to i vás osobně?
Já jsem první, kdo se může hlásit jako oběť ješitnosti. Jako herečka potřebuji být středem pozornosti. Proto se mi tahle nesmrtelná pohádka o nekonečné kráse moc líbí. Dokáže mě udržet nohama na zemi, když vidím, co by se mi mohlo přihodit, kdybych se zbláznila do své krásy, přestože bych na to měla mít profesní právo.
Nezajímala by vás tedy nesmrtelná krása?
Ne, už jsem si s ní užila dost, teď se mi líbí stárnout. Je zajímavé se měnit a jsem sama zvědavá, jak budu vypadat za dalších deset let.
Využila jste někdy svoji krásu, abyste někoho okouzlila?
Nemám na to žádný recept. Mohu jenom říct, že jste-li nádherný a silný, je to jako s autem ferrari. Musíte vědět, jak ho řídit! Ale nikdy jsem to nepotřebovala. Muži vždy dělali, co jsem chtěla, i bez kouzlení.
Kdy jste si prvně uvědomila, že jste krásná?
Nevzpomínám si na ten okamžik, ale to je legrační. Každý je přece krásný, když cítí, že je milován. Nemá to nic společného s fyzickou krásou, protože ta je pomíjivá. Já se cítím dobře, protože mám nádherný život, rodiče i manžel mě milují, mám ohromné přátele. A když jsem spokojená, jsem sebejistá.
Změnilo vás, když jste se stala matkou?
Jistě. Mít dítě je velice osobní. Potřebovala jsem projít tou nádhernou zkušeností, těhotenstvím, porodem, kojením... Myslím si, že moje dítě je proto pro mě nejdůležitější.
Myslíte si, že fyzická krása je v Kletbě bratří Grimmů lekcí pro hollywoodské hvězdy?
Nejsem hollywoodská herečka, jsem z Evropy. To je něco jiného, protože tam najdete řadu neskutečných talentů, například Charlotte Ramplinovou, Catherine Deneuveovou či Isabelle Huppertovou. Hodně pracují, je jim mezi 45 a 60 roky a pořád mají neuvěřitelný sex-appeal. To, že stárnete, neznamená, že ztrácíte senzualitu a krásu. Věřím, že vášeň mládí je spíše americký problém. A prosím, neptejte se mě proč, nevím to.
Vaše filmová postava je tak krásná, že nemiluje nikoho jiného než sama sebe. Z čeho jste vycházela?
Znám řadu lidí, kterým se podobá. Dokázali by zabít dvanáct panen, pokud by věděli, že mohou zůstat mladí a krásní navždy. Proto je tento snímek zajímavý: jsou v něm ukryté symboly, které bychom měli všichni umět odhalit.
Jak důležité je umět přejít z reality do fantazie v profesionálním životě?
Pro mě je důležité zahrát si v malých filmech, intimnějších než velkofilmy, protože nejdůležitější jsou role ze skutečného života. Třeba Matrix byl plný technických triků. Souhlasila jsem s tím, protože jsem věděla, že o něco jde. Nezajímá mě, budu-li na plátně 20 minut nebo dvě hodiny. Dostala jsem řadu nabídek na hlavní role, ale odmítla jsem je, protože mi nic neříkaly.
V čem vidíte největší rozdíl mezi americkými a evropskými filmy?
Jsem Evropanka. Žiji v Londýně, Římě a Paříži a pracuji zde. Pro Ameriku vypadám a mluvím jinak, i když sem jezdím ráda, ale zdejší život nemám možnost příliš poznat. Pokud jde o hollywoodské velkofilmy, Matrix se natáčel v Austrálii, Umučení Krista v Itálii a Grimmové v Praze. Naštěstí se mi pokaždé v Hollywoodu povedlo najít něco zajímavého. A měla jsem štěstí a mohla spolupracovat s Melem Gibsonem, bratry Wachowskými nebo Terrym Gilliamem a dalšími talentovanými umělci. Navíc v Americe je tolik peněz, že zde mohou točit velkofilmy. To si nikdo v Evropě nemůže dovolit. A přestože si myslím, že řada amerických snímků je nádherná, dávám přednost dílům Turnera Torrese, Larse von Triera, Elmera Avara.
Většina z jejich filmů je však ve světě neznámá a ztrátová.
Problém je, že evropské filmy se do zahraničí příliš nedostanou. Například teď budu točit italský příběh. Asi nebude žádným mezinárodním hitem, ale já jednou za čas potřebuji pracovat ve své vlasti.
Můžete zavzpomínat, co se dělo kolem Gibsonova Umučení Krista?
V době, kdy jsme natáčeli, nikdo nevěřil, že tento příběh dokáže vydělat peníze, protože nebyli distributoři. Nezajímalo mě to – chtěla jsem si zahrát Maří Magdalénu. Vím, že je velice kontroverzní a nebezpečná z historického hlediska, ale zároveň je nádherná.
Itálie je silně katolická země. Jaký je váš vztah k náboženství?
Narodila jsem se v katolické rodině, ale nejsem katolička. Věřím, že život Krista přes všechny krutosti ukazované ve filmu nemohl být jiný, tak nějak v realitě opravdu vypadal.
V minulosti jste se nebála bez šatů nafotit kalendáře. Připouštíte nahotu ve filmu, i kdybyste popudila prudérní Ameriku?
Hrála jsem několikrát nahá v evropských filmech. Pokud nejde o oplzlost a scéna to vyžaduje, nic proti tomu nemám a nikoho tím snad nezabíjím.
Režisér Gilliam říkal, že měl na výběr několik hereček, ale přál si jen vás. Jaká s ním byla spolupráce?
Pro mě to byla ohromná čest, protože Gilliam je génius. Ví, co chce a jak to z herců dostat. Vysává z nich vše, co mu dokážou nabídnout. Je to výzva k neočekávaným kreacím. "To je zajímavé, co jsi udělala," řekne často – s dodatkem: "Ale teď to zahraj z druhé strany." Hledá nové prvky, což je i pro herce vzrušující.
Říká se, že Gilliamův režisérský styl lze přirovnat k jízdě na koni bez sedla.
To je pravda, protože je bláznivý, ale v dobrém smyslu slova. Je tvůrčí a neustále plný nových nápadů. Čiší z něj upřímná, jakoby dětská radost.
Při které pohádce jste se v dětství bála?
Určitě při Červené karkulce, když došlo na popisování vlka, jeho velkých zubů, uší a tlap. Známý dětský psychiatr Bruno Bettelheim kdysi řekl, že pohádky jsou proto, aby dětem pomohly porozumět změnám života, realitě a fantazii. Čím jsou pro dospělé?
Všichni potřebujeme fantazii, abychom mohli snít a sny nás udržely při životě. Pro každého je důležité mít nějaké touhy.
Tou vaší je šťastná rodina?
Je na prvním místě. Nic bych za ni nevyměnila. Proto striktně odděluji svůj profesionální život od soukromí. Ale prozradím, že bych chtěla mít více dětí.
Zajímá vás víc úspěch, nebo nová zkušenost?
To je komplikovaná otázka. Je dobré mít úspěch, protože přináší svobodu k dalšímu výběru. Ale je důležité spolupracovat s lidmi, které uznávám, proto jsem nikdy nedělala film pro peníze. Kdybych něco dělala jen pro finanční zisk a nepovedlo se to, mohla bych se rovnou zabít. Ale pokud jsem tomu věřila a nevyšlo to, mám z toho aspoň dobrý pocit.
