Macečkovi, který se paradoxně přidržel dobových kostýmů, se povedlo něco horšího, než je "znásilnění klasika". Totiž Molierovu ztřeštěnou jiskřivou frašku dočista "znevtipnit". Prapodivná je již úprava textu (podle zastaralého překladu Bedřicha Frídy), působící zmateným dojmem, v němž se postavy nelogicky objevují na scéně a stejně tak z ní zase mizí.
Árie tahají za uši
Ještě větší nepochopení vnáší na scénu postava bohyně Flóry, obsazená chybně intonující pěvkyní. Zdravého nemocného Moliere napsal jako komedii – balet, kdy do bláznivého děje vstupují pěvecké a baletní vložky, které tak miloval dramatikův patron Ludvík XIV.
Z původních vsuvek si Maceček vybral jen závěrečný promoční rej doktorů, zbylé vstupy nahradil rádoby barokními áriemi. Podle programu takto do Moliera zakomponoval texty z Ionescovy grotesky Král umírá. Těžko však posoudit, jak mistr absurdity Ionesco ladí či kontrapunktuje se slavným klasicistním komediografem, když ani ve čtvrté řadě není rozumět, o čem se zpívá.
Režisér nezvládl vybudovat komické situace ani pořádně vést herce, kteří většinou prkenně šaržírují. Výsledkem je těžkopádný kus, jehož komika je až na pár nepovedených fraškovitých výstupů založena na útrapách trávicího traktu titulního hrdiny. Ať si však technika pouští ze záznamu větry sebehlasitěji, ať se na poličce kupí nočníky s ještě kouřícím obsahem, inscenace – zřejmě příslovečně – stále "sedí na zadku".
Jediným snesitelnějším bodem je Karel Roden v titulní roli hypochondra Argana, a to především proto, že Roden je osobnost, která jeviště ovládá, umí pracovat s prostorem a drží zvolenou stylizaci hrubě tesané karikatury.
Jeho Argan je dětinštějící stařík, kterému se zalíbilo v poloze nemluvněte. Současně chce pořád tyransky ovládat rodinu a mimo postel – pokud ho netýrají střeva – se pohybuje s obdivuhodnou křepkostí. Publikum, které za hvězdu zaplatilo čtyři stovky, bylo při repríze připraveno bavit se za každou cenu a ocenilo, že herec prakticky nesejde z jeviště.
Ovšem ten, kdo Rodenovy soustředěné, precizní výkony zná například z jeviště pražského Divadla Komedie, musí zaplakat. Velká klasická role, a právě třeba komediální, by totiž herci náramně slušela. Škoda tak zhůvěřile promarněné šance.
MOLIERE - Zdravý nemocný
Studio DVA, Metropolitní léto hereckých osobností v Divadle v Dlouhé. Režie Jakub Maceček. Délka představení 120 minut.
Hodnocení: 10 %
