Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moje fotky jsou záznamy vzpomínek a přátel

  12:14aktualizováno  12:14
- Retrospektiva Nan Goldinové Budu tvé zrcadlo, kterou už téměř před čtyřmi lety dalo dohromady Whitney Museum of American Art, se nakonec dostala i do Prahy. Výstava v Galerii Rudolfinum tak zdejšímu publiku komplexně představuje snímky, jež bezprostředně zachycují autorčin divoký život v undergroundové a bohémské komunitě v sedmdesátých a osmdesátých letech, život s tvrdými drogami a sexem ve všech podobách.

Filozof a výtvarný publicista A. C. Danto o Nan Goldinové napsal, že pro její "rozsáhlou rodinu se intimní mobiliář záhy skládal nejen z vany a postele, ale také z nemocničního lůžka a rakve".

"Změnila jste se od doby, kdy vaše fotky byly především součástí vašeho života a do velkých muzeí se dostávaly sporadicky?"

"Jsem starší, mám hezčí byt, moji kamarádi, se kterými jsem se znala víc než třicet let, jsou většinou po smrti. Například David Armstrong, který je tu v Praze se mnou, je jeden z mála přátel, které jsem znala ještě na škole a kteří žijí. Teď hodně záleží na tom, kde zrovna jsem. V Tokiu například ještě docela řádím, zato v New Yorku žiju poměrně klidně. Zjednodušeně se dá říct, že všude vyhledávám undergroundovou scénu, protože v ní se cítím nejlépe."

"Cítíte nějakou nostalgii po sedmdesátých letech?"

"Ne. Žiju přítomností, nikoli nostalgií, ačkoli se mi samozřejmě po mých kamarádech stýská."

"Kdy jste si uvědomila, že vaše fotografické záznamy mají zásadní význam nejen jako intimní dokument, ale také jako zásadní výpověď o době?"

"Moje sestra spáchala sebevraždu a já jsem odešla z domova - vlastně abych se nezbláznila, abych se nezabila. Focení byl pro mě způsob, jak přežít. Absolutně nedělám žádná praktická rozhodnutí, nedělám si žádné plány, žádné projekty, nevím, co budu dělat dál. Fotím spontánně a také proto, že chci zaznamenat to, co mi už pak nikdo nevezme. Aby mi nikdo nemohl říkat, že se to nestalo - jako v případě mé sestry. Jsem posedlá vzpomínkami, pamětí. Moje fotky jsou vlastně záznamy vzpomínek a přátel, kteří mě k nim v podstatě až sváděli. Takové focení bych přirovnala k sexu.
Když se teď podívám na tuto retrospektivu, vidím, že jsem vytvořila řadu sérií, v nichž lze pozorovat, jak se mí přátelé měnili v rozmezí deseti dvaceti let. Ale rozhodně v tom nebyl záměr, moje práce má psychologické, hluboké psychologické důvody. Není v ní vůbec nic formálního. Do určité míry je to strach ze ztráty. Najednou jsem si třeba uvědomila, že už si nepamatuji svou sestru. Rozhodla jsem se už nikdy nikoho neztratit. Ovšem poté, co zemřela Cookie Mullerová, jsem se dostala do krize, protože jsem si jasně uvědomila, že ani ty fotografie ji neudrží naživu - ztratila jsem její hlas, její oči, uvědomila jsem si omezenost fotografie."

"Avšak ztráta je zakódována do způsobu života, který jste vedli. Jde o komplikovanou, paradoxní situaci - váš přístup k životu přece ztrátu samu implikuje."

"My jsme ale tenkrát o AIDS nic nevěděli."

"Ale nejde jenom o AIDS. Předávkování drogami, alkohol, autodestrukce jsou součástí takového postoje..."

"Když je člověk mladý, myslí si, že bude žít věčně. Uvědomuji si, že jsem byla sebedestruktivní, ale sebedestrukce mě přitahovala, byla pro mě svůdná. Můj přítel zemřel na AIDS v roce 1981. Vláda přitom v souvislosti s tím, že na AIDS umírá hodně lidí, nejdřív nic nedělala. Ale z mého okolí přímo na AIDS zase tolik lidí nezemřelo. Moji dva nejlepší přátelé zemřeli po letech závislosti na předávkování. V polovině osmdesátých let se navíc řada z nich začala léčit, ale ani ne tak ze strachu před AIDS a před smrtí, ale proto, že sebedestrukce prostě přestala být tak přitažlivá. Mám pořád ještě období, kdy žiju nebezpečně.
Nevím, co si doopravdy myslíte o mém díle. Měla jsem v poslední době špatnou zkušenost s novináři, kteří se tváří tak, že s mým dílem sympatizují, a pak všechno překroutí a zpovrchní. Chci zdůraznit, že nejsem naivní, ale snažím se nic nepředstírat. Jsem prostě to, co jsem."

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

Na Slovensku žádají konec výstavy Ringo Čecha. Není to umění, argumentují

František Ringo Čech v ostravské galerii Chagall.

Zaměstnanci Liptovské galerie P. M. Bohúňa se distancovali od výstavy Františka Ringo Čecha, která je zde k vidění od...

Úkryt v horách či masový hrob. Osud nepohodlných v Íránu, odhaluje Harouni

Sním o tom, že je hora stále celá, Shadi Harouni, 2017

Zprávy o Íránu a jeho vlivu chrlí média, obzvlášť v několika posledních měsících téměř nepřetržitě. Přesto o obyčejném...

Dámský klín i zrádné spirály. Zakázaní slovenští umělci vystavují na Kampě

Z výstavy Hommage à Peter Vajda

Letošnímu létu v pražském Museu Kampa bezesporu kraluje britský „fotograf královen“ Cecil Beaton. Přesto se v druhém...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz