Modré stíny si vybraly výtvarně nosné dějiště důstojné univerzity a otravnou přísadu detektivek, totiž politiku. Obětí vražd se stávají lidé, kteří se snažili odhalit předraženou rekonstrukci školního areálu a machinaci s pozemky; nitky sahají od univerzitního kvestora k jeho budoucímu šéfovi, ministrovi vnitra. Čili poctiví místní policisté se octnou pod tlakem vyšších zájmů, do hry vstupují inspekce, BIS i soukromé problémy vyšetřovatelů včetně stínů minulosti a trablů rodičovských i mileneckých.
Výsledkem se stává dvojí obsahová zrada. Jednak žánrová odstředivost, protože od profesní stránky vyšetřování se stále odbíhá, jednak mravní kocovina se spoustou kazatelských frází typu „Vás přesahují morálka i zákon, za to může systém, který jste pomáhal vytvořit“.
Na rozdíl od čisté formy Případů 1. oddělení se i na první vraždu dlouho čeká, než se nastolí postavy, jejich zázemí a fakta korupční aféry. Asi i nastavování na čtyři díly – Hřebejkův Případ pro exorcistu i jeho chystaných Pět mrtvých psů má díly tři – může za to, že se probírají věci pro detektivku nepodstatné.
Zato po filmařské stránce daleko chytřeji a podmanivěji než minule. Režisér Viktor Tauš inscenuje každou scénu jako vypjaté mikrodrama s obrazovými nápady, které nejlépe vyznívají beze slov – třeba když postava Martina Huby hledá odposlech. Stylizace je důkladná a důsledná, počínaje grafikou titulků a konče drobnými osobními rituály, jimiž režisér své postavy přesně charakterizuje.
A v neposlední řadě ustálenému týmu detektivů – opět je hrají Klára Melíšková, Stanislav Majer, Tereza Voříšková a Miroslav Krobot – prospěl nováček s cejchem vetřelce, kterému David Novotný poskytuje bohatě odstíněnou nejednoznačnost za vnější fasádou hrubého hysterika. V příklonu k náladě psychothrilleru má Tauš vedle kameramana Martina Douby nejsilnější podporu právě v herci, jenž dozrál k výrazovým schopnostem na krůček od Hrušínského majora Kalaše nebo Gabinova komisaře Maigreta.
