Třebaže se děj odehrává v "kostýmní" historii, téměř v jediném prostředí a výhradně na půdorysu vztahů několika málo osob, působí Guvernantka jako ryze moderní drama s nádechem černě "nezávislého" humoru. Však také hrdinka vzpurnou, někdy až nepříjemně drsnou nezávislost přímo vyzařuje. Roztančená při židovském svátku, deklamující sestře při holčičích hrátkách v ložnici i poté, co své rodině předvádí "převlek" za pokornou křesťanku, vždycky je v ní kus exhibicionistky. Upjatou čerň vychovatelky, ulíznuté vlasy a brejličky zvolí, aby získala zaměstnání, a vyhnula se tak sňatku pro peníze, ale zároveň se svými mimikry docela baví. Věříme jí sice stesk po domově, když na sychravém ostrově obléká aspoň v soukromí svého pokojíku ohnivě červené barvy a svůdné bílé krajky - tóny své povahy, nicméně vyloženou lítost nevzbuzuje. Vždyť své svěřenkyni, čertově kvítku jak z Addamsovic rodiny, s krutým vtipem hrozí mučením, jestli ještě jednou najde v posteli myší hřbitůvek. A pro paní domu, unyle vzdychající, neduživou a hloupou květinku salonů, má nemilosrdně přesnou charakteristiku: "Mluví, jako by měla v zadku citron!" Koneckonců, ač je právě zhrzena v tajném vztahu k jejímu slabošskému manželovi, nemusela by využívat blouznivého vzplanutí jejich syna, churavého studenta s tělem eféba (výtečný Rhys-Meyers).
Ale přesto nelze hrdinku soudit: její vnitřní síla totiž strhává a její "vina" spočívá pouze v tom, že nezná polovičaté cesty. Milostná avantýra s "pánem" (přesná tresť snílka a pokrytce v podání Toma Wilkinsona) nenese nic z plačtivých románků pro oklamané služky: to ona tu velí, ona svádí i provokuje, ale také jedině ona je ochotna vztahu obětovat vše. Zvláštní motiv představuje "profesní" sblížení dvojice nad objevem fotografie, jenž zde má ještě příchuť alchymistických kouzel; jednak nastoluje prvek pracovní rovnoprávnosti, jednak ovíjí příběh dalšími barvami a odstíny, dekoracemi smyslnosti, v nichž vznikají milenecké fotoakty. Ale vzdor "odvaze" erotických scén se pornografie nekoná, výtvarný cit režisérky i pokušitelská vyzývavost herečky vzrušují daleko rafinovaněji, třeba dotyky přes lehoulinký závoj.
Dokonalá drobnokresba Guvernantky maličko utrpí jen v dovětku "po čase", jako by Goldbacherová chtěla své hrdince naplno dopřát aspoň hořké zadostiučinění pramáti feministek. Ale bojovně feminní tenhle film vážně není: na to má jeho aktérka v krvi příliš vášně i dost humoru.
Ale přesto nelze hrdinku soudit: její vnitřní síla totiž strhává a její "vina" spočívá pouze v tom, že nezná polovičaté cesty. Milostná avantýra s "pánem" (přesná tresť snílka a pokrytce v podání Toma Wilkinsona) nenese nic z plačtivých románků pro oklamané služky: to ona tu velí, ona svádí i provokuje, ale také jedině ona je ochotna vztahu obětovat vše. Zvláštní motiv představuje "profesní" sblížení dvojice nad objevem fotografie, jenž zde má ještě příchuť alchymistických kouzel; jednak nastoluje prvek pracovní rovnoprávnosti, jednak ovíjí příběh dalšími barvami a odstíny, dekoracemi smyslnosti, v nichž vznikají milenecké fotoakty. Ale vzdor "odvaze" erotických scén se pornografie nekoná, výtvarný cit režisérky i pokušitelská vyzývavost herečky vzrušují daleko rafinovaněji, třeba dotyky přes lehoulinký závoj.
Dokonalá drobnokresba Guvernantky maličko utrpí jen v dovětku "po čase", jako by Goldbacherová chtěla své hrdince naplno dopřát aspoň hořké zadostiučinění pramáti feministek. Ale bojovně feminní tenhle film vážně není: na to má jeho aktérka v krvi příliš vášně i dost humoru.
|
Guvernantka (Velká Británie 1998) | |
| scénář a režie | Sandra Goldbacherová |
| hrají | Minnie Driverová, Tom Wilkinson, Jonathan Rhys-Meyers a další |
| distribuce | Cinemart |
| čas | 113 minut, titulky |
