Už předchozí Hotel začal směřovat od duchem rockové desky Play (1999) a ambientně laděné 18 (2002) k tanečněji vyznívajícím elektronickým kompozicím bez výraznějších hitů.
Tento trend vrcholí na Last Night, jež má být poctou newyorské diskotékové scéně přelomu 70. a 80. let, která se svou stylotvorností a pestrostí stala základem současné dance music.
Od soumraku do úsvitu
Pod moderním kabátkem vyrovnaných, ale většinou nevýrazných skladeb najdeme připomínky trendů, které se v dávných dobách pověstné manhattanské diskotéky Studio 54 nosívaly.
Je tu elektrofunk, robotické styly, které přinášeli hudebníci a producenti jako Kraftwerk, Pete Belotte, Giorgio Moroder a bratři Troutmanové, slyšíme ohlasy prvních scratchingových bitev, černý diskosoul, začátky rapu a první náznaky pronikání world music.
Občas jsou to jakoby studie o čistotě stylu, jindy Moby přes sebe vrší několik trendů způsobem, který by byl v pionýrských časech moderních diskoték nepředstavitelný.
To však platí jen o dvou třetinách desky. Ve skladbě Degenerates se album úplně zlomí a Moby nabídne dvacet minut neutrálního elektronického ambientu, z něhož tu a tam vylézají na povrch vznosné melodie smyčců nebo tajemné elektronické přeháňky.
Všechno vrcholí divnou elektronickou parodií na Billie Holliday v provedení málo známé zpěvačky Sylvie Gordonové, dlouhým tichem a popůlnoční barovou baladou v provedení notně ospalého (samozřejmě elektronického) komba s unaveným saxofonistou.
Není to tak bizarní, jak by se zdálo, když si připomeneme, že v jednom z nedávných rozhovorů Moby tvrdil, že chce zachytit newyorskou noc v celé její délce od divokého večera do posledních minut před úsvitem.
Z hlediska hudebně historického je to nepochybně zajímavá deska, vlastně esej o vzniku jednoho aktuálního hudebního žánru, jak je vnímán z dnešního pohledu. Ale z posluchačské strany je to syntetická nuda bez výraznějších emocí, plná nekonečných motivů a studených samplů.
A z hlediska tanečního? Něco se určitě na diskotékách chytí, ale při porovnání se současnou produkcí, kde jsou už včerejší zvuky staré, se Mobyho album pomalu blíží k senilitě.
Pár skladeb dokonce působí dojmem, že se Moby začíná opakovat. Na druhé straně můžeme z alba cítit umělcovu provokativní snahu nenechat se zařadit do pevně daného proudu a dělat si to, co sám uzná za vhodné. Jako doprovod do reklamních spotů se přece jeho skladby prodají vždycky.
Moby - Last Night
CD 62:37 min., cena 549 korun, česká verze 299 korun
Hodnocení MF DNES: 60%
