Před vydáním alba zněly v kuloárech zprávy, že se Petr Fiala cítí zase jednou šťastný a píše veselé nebo aspoň optimističtější písně. Inu, šťastný zřejmě skutečně je, ale že by se při poslechu Dutý, ale free člověk potrhal smíchy, to tedy v žádném případě.
Fiala se totiž zřejmě - možná ke své smůle, těžko říct - nikdy nenechá vlastním štěstím zaslepit. Ani v té nejpozitivnější písničce alba Miluju! si po všech těch starorůžových výjevech z cukrárny neodpustí jemně nahořklou pointu: Tak jdu taky / už ne sám / jen nepatrně / nepatrně potrhán.
Jestli se v něčem Fialův rukopis oproti minulým plus minus třem deskám o kousíček posunul (jistěže nikoli změnil, to je u tak výrazného autora prakticky vyloučeno), dalo by se to nazvat zprůhledněním, vyčištěním od všeho přebytečného. Svým způsobem je to návrat na začátek, až někam k přímočarosti repertoáru z debutu Made in Valmez.
Na rozdíl od některých pokusů o nalezení této čistoty na nevýrazných albech z druhé poloviny minulého a první půle tohoto desetiletí tentokrát ale působí naprosto přirozeně a co je u téhle kapely zdaleka nejdůležitější, vůbec ne infantilně.
V Barikádách, jedné z nejlepších písní alba, Fiala zpívá: "Upravené předzahrádky / zdobí tújí labyrint / bazénové světlo dává / něžným keřům modrý stín / eurookna ozdobena / muškátovým přelivem / to tu žije muž a žena / to tu dýchá český sen."
Všechno je jasné jak facka (onomu "českému snu"), navíc výborně, jakkoli očekávaně vypointováno: "Všechno už je hotový / barikády už stojí / všechno je už hotový / tak jen odjistit, zapálit a hodit."
Fiala ví odjakživa, že v jednoduchosti (umí-li se použít a nechybí-li jí silný nápad) je síla. Obsahově asi nejsilnější píseň alba Dnes konečně! také není, řečeno s titulem jednoho ze starších mňágovských alb, "nic složitýho".
Ale právě proto při všech těch průzračných obrazech typu "Dnes konečně krávy sepíšou petici s názvem To vy jste šílení!", "Dnes konečně barevní ptáci budou lítat kolem otevřených klecí", "Dnes konečně osiří všechny dětské domovy" či "Dnes konečně koně natlučou kovářům podkovy", nemluvě o pointě "Dnes konečně se svět z hlavy na nohy postaví", nemůže nezamrazit.
Hudebně jsou nové písničky Mňágy konstruovány podle klasického mustru, v této sféře žádné posuny nejsou a z hlediska fanoušků bezpochyby nejsou žádoucí. Je otázkou, zda se z alba vyloupne nějaký trvalejší hit, obávám se, že nový Hodinový hotel tu opět chybí, ale netroufám si být prorokem.
Každopádně je jisté, že nové album se Mňáze a Žďorp - a zejména Petru Fialovi - po delší pauze opravdu povedlo. Asi i rození skeptikové potřebují trochu soukromého štěstí.
MŇÁGA A ŽĎORP - Dutý, ale free
Monitor EMI, délka CD 43:49
Nej skladby: Dnes konečně!, Barikády, Včela na nádraží
Hodnocení iDNES: 80%
