Melodie začal skládat, když ho omrzelo hrát stále stejná dixielandová témata. Do textů se pustil, neboť nebyli k mání textaři pro jejich tehdy neproduktivní kapelu. A zpívat začal ze zoufalství, protože zpěvák Jeňýk Pacák neměl pro kapelu tolik času. Když poznal, že na koncertech nestačí jen tak uvést písničku, přišel s mluvenou legrací a na světě byly básničky, parodie na pohádky, scénky.
"A když jsem měl těch volovin v hlavě víc, napsal jsem knížku," shrnul Mládek. Už to vydalo asi na osm knížek, loni potěšil své čtenáře titulem Krchňa Nikolajevna.
Nápadů nebo těch "volovin", jak říká, má Ivan Mládek v hlavě nepřeberné množství. V poslední době je ventiluje v oblíbeném a sledovaném televizním pořadu Country estráda a předtím v zábavné Čundrcountry show. Mládkovy pořady a humor někteří kritici nazývají pokleslým. Autor jim názor neupírá. "Ale musí zase uznat, že ho děláme nejlíp!" dodává.
Na to, že občas říká, že nejkrásnější ze všeho je flákat se, je šéf Banjo Bandu Ivana Mládka, s nímž poprvé vystoupil v roce 1970, plodný autor. Počet písniček se pohybuje kolem páté stovky, a seřazeny podle názvů, obsáhnou snad už celou abecedu od A do Ž.
Mládkova textařská parketa jsou slovní hříčky, což dokazují evergreeny jako Zkratky, Prachovské skály, Linda nebo Jez. Koho by to napadlo, že na Jožina z bažin platí jen a pouze práškovací letadlo? Mládka to napadlo a nestárnoucí hit byl na světě.
Málokdy však čerpá ze skutečného života, historky hrdinů svých písní si většinou zcela vymýšlí. Když sama nepřijde, musím ji hledat, anebo z hlavy nějak "vymlátit", říká o inspiraci s humorem sobě vlastním. Jen málokdy si nechal texty napsat od jiných autorů, čestnou výjimkou je Zdeněk Svěrák.
Jeho trampské, vodácké, kavárenské a jiné povalečské písně si rádi zpívají děti i dospělí a leckteré "mládkoviny", tedy citáty z písniček či scének, doslova zlidověly.
Zpěv a vtipné texty při koncertech trochu nespravedlivě odvádějí pozornost od Mládkovy prvotřídní hry na banjo, jehož zvuku propadl už na průmyslovce. Také na Vysoké škole ekonomické, kde studoval vedle známých spolužáků - Václava Klause a jeho ženy Livie či Miloše Zemana - byl jeho hlavním zájmem dixieland.
Jazzu zůstal věrný dodnes. V rodině však není jediným hudebníkem. Jeho žena Eva hraje na klavír klasický ragtime, doma však spolu "nejamují". Syn Štěpán se dal na práva, ale zájem o hudbu má i on, podle otce až fanatický.
Když nepíše a neskládá, "šmudlá" s malířem Jaroslavem Myslivečkem antiperspektivní obrazy. I tady je - v důsledném dodržování obrácené perspektivy - svůj a ani jako malíř není neúspěšný. "Vždycky jsem se snažil živit tím, co mě bavilo, a překvapivě se mi to daří dodneška," popsal svou kariéru Ivan Mládek.