Dalo se tušit, že se magický realismus Michaila Bulgakova dobře protne s imaginativní nadžánrovou tvorbou režijního dua SKUTR. V jejich zpracování Mistra a Markétky se skutečně realita zcela prolíná s magií. A děje se tak stejně lehce, jako se úvodní setkání u Patriarchových rybníků přenese do příběhu o Pilátu Pontském.
Celková lehkost a sympatická hravost jsou vůbec největším plusem tříapůlhodinového kusu. To, za čím musely být měsíce příprav, škrtů a probírání se mnohovrstevnatým Bulgakovovým dílem, totiž na pódiu plyne tak nějak samo.
Osudová tramvaj, Markétčin let na koštěti nad Moskvou, Wolandovo půlnoční gala. Byla by škoda prozrazovat, jak si tvůrci s jednotlivými momenty poradili. Zajímavé je, že přestože se divák ani na chvilku nenudí, nedá se zvýraznit jediný motiv, který by vyčníval. Představení zůstává bez jakýchkoli výkyvů jedním či druhým směrem vzácně vyrovnané po celou dlouhou stopáž. Diváky tedy nečeká vysloveně dechberoucí obraz, kterých Skutři hned několik vytvořili v Kytici, ale na druhou stranu se po celý čas ani chvilku nenudí.
Mistr a MarkétkaDivadlo v Dlouhé premiéra 16. listopadu 2021 režie: SKUTR hrají: Ondřej Rychlý, Marie Poulová, Jan Vondráček, Pavel Neškudla, Tomáš Turek, Klára Sedláčková-Oltová, Miroslav Zavičár, Magdalena Zimová, Jan Sklenář, Marie Turková, Štěpánka Fingerhutová, Eva Hacurová, Sara Venclovská, Martin Matejka |
Z herců samozřejmě zaujme Jan Vondráček v úloze Wolanda, muzikálnost a pohyblivost jeho suity (Miroslav Zavičár, Magdalena Zimová, Klára Sedláčková-Oltová), ale i postava Vypravěče v podání Evy Hacurové. Mezi Mistrem (Ondřej Rychlý) a Markétkou (Marie Poulová) pak panuje zvláštní, melancholické napětí, která dává náboj finálním momentům. Je to ale souhra celého ansámblu, na čemž mohou režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský stavět své snové představy. Samozřejmě za přispění svých dlouhodobých spolupracovníků Simony Rybákové (kostýmy) a Jakuba Kopeckého (scéna).
A že Skutři celkové poselství mnohoznačného a mnohovrstevnatého námětu eliminují na „pouhý“ důkaz nehynoucí lásky? Na tom přeci v dobrém hereckém a režijním podání nemusí být nic banálního.
Lepší dárek si tedy ke svému pětadvacátému výročí založení Divadlo v Dlouhé nadělit asi nemohlo.