Hra známého francouzského básníka a dramatika Paula Claudela (1868–1955) představuje divákům čtyři jednající osoby, z nichž jsou plus minus odvoditelné čtyři různé životní postoje či principy.
Program k premiéře ostatně uvažuje o možných interpretacích vzájemných vztahů na jevišti včetně autorova křesťanského pohledu na tajemství vztahu mezi mužem a ženou.
Claudel také v jednom zde otištěném dopise podotýká, že vidí dvě možnosti, jak hru inscenovat: buď decentně, nebo jako "divoce kolorovanou". Na druhou možnost vsadili vinohradští v příliš doslovném významu.
Marta utekla se svým poloindiánským přítelem Louisem do Ameriky, kde se oba nekomplikovaní partneři setkají s "opotřebovaným" párem: unaveným obchodníkem Thomasem a hysterickou herečkou Licky.
"Výměna", k níž později dojde, se odehraje jako dramatické promísení partnerských vazeb, přičemž ve vztahové katastrofě svou autentickou prostotou morálně obstojí pouze Marta.
Tu vykresluje Petra Hobzová s civilní neokázalostí, ale také bez dramatického napětí, které naopak poněkud přehrávají její spoluhráči.
Daniel Bambas ztvárnil "divocha" už v absolventském představení na DAMU (Nestyda), tentokrát ovšem Louise přibližuje především pomocí siláckých gest v mluvě i akci, necivilizovanou rozervanost jsem mu nevěřil ani chvilku.
Zlata Adamovská s Pavlem Rímským v postavách zkušených i zkrušených životem nasadili bohatou škálu výrazových prostředků, které však komorní scéna chvílemi vysloveně neunese, různé střídání poloh hysterie, respektive proměn ve škále hlasu působí spíš jako exhibiční nabídka než jako postižení duševních hnutí Licky a Thomase.
Je to škoda, protože text nabízí mnoho inspirativních momentů, navíc je psán omamně básnivým jazykem (pěkný překlad Michala Lázňovského).
Vkusnou, plážově prosvětlenou scénu Ivo Žídka přebíjejí "divoce kolorované" kostýmy Tomáše Kypty. Přírodní člověk Louis se značnou část inscenace pohybuje v plavkách omotaných košilí a semišových kozačkách a hysterická herečka Licky se během večera prezentuje ve třech kostýmech, přičemž bizarně blikotavá zlatistá róba, která má pomoci svést Louise, navíc protagonistce příliš nelichotí.
I to svědčí o podtržení nálady inscenace příliš tlustou čarou a o necitlivosti vůči významově subtilní předloze.
PAUL CLAUDEL: Výměna
Divadlo Na Vinohradech, Praha
Překlad Michal Lázňovský, režie Jan Novák, dramaturgie Jolana Součková, scéna Ivo Žídek, kostýmy Tomáš Kypta, hudební spolupráce Pavel Malhocký
