Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Mišík se odmítnutím Zemanovy medaile zachoval jako čestný chlap

  8:28aktualizováno  8:28
V neděli v pravé poledne český rockový zpěvák Vladimír Mišík ve vší slušnosti odmítl udělení státního vyznamenání, které mu měl prezident Miloš Zeman udělit ve státní svátek 28. října. Mišíkovo odmítnutí plně koresponduje s jeho celoživotními postoji.

Vladimír Mišík | foto: ČTK

V této situaci je dobré si připomenout pár věcí z historie. Nepočítáme-li ryzí underground, těžko budeme hledat na české hudební scéně někoho, kdo se tak málo zaprodal kontakty s jakoukoli mocí, s jakýmkoli establishmentem. Už od konce 60. let, kdy se Vladimír Mišík stal českou rockovou hvězdou první velikosti, byl vnímán jako jeden ze symbolů autentické umělecké tvorby a s ní svázané osobní svobody, bez ohledu na okolnosti, ve které ji vyvíjel.

Vladimír Mišík

Vladimír Mišík na začátku 70. let

Aniž by kdykoli psal nebo zpíval otevřené protestsongy (přece jen vždy v jeho případě šlo o ctitele poezie místo plakátů a hesel), jeho písně umožňovaly v 70. a 80. letech volné nadechnutí ve všeobecném marastu. Poslouchat Mišíka bylo jakýmsi "tajným heslem" podstatné části lidí, kteří s vládnoucím režimem nechtěli mít nic společného.

Na začátku 80. let na tuto pozici Vladimír Mišík doplatil dvouletým totálním znemožněním umělecké činnosti, který byl původně prezentován jako "zákaz až do úplného zapomnění". Ani v tomto těžkém období neslevil a nepodvolil se ani nátlaku Státní bezpečnosti, která za "podpis" slibovala odpuštění.

Ačkoli, jak bylo řečeno, nebyl zpěvákem protestsongů, když jeho největší hit Variace na renesanční téma na text básníka Václava Hraběte zněl nad zaplněnou letenskou plání v listopadových dnech roku 1989, ukázalo se, že i píseň o tom, že "láska je jako večernice" může být "revoluční hymnou", pokud je zpívána těmi správnými, tedy důvěryhodnými ústy.

Benátská noc 2008 - Vladimír Mišík - Festival Benátská noc, Malá Skála u

Vladimír Mišík

Jako řada svých kolegů vyslyšel po listopadu 1989 i Vladimír Mišík společenskou objednávku a nakrátko zasedl v postkomunistickém parlamentu. Při nejbližší možné příležitosti se ale vrátil zpět k muzice, kterou konečně mohl dělat zcela svobodně, a svobodně se také rozhodl v následujících volebních kamapních veřejně podpořit pravicovou stranu ODA. Tím ale jeho "politické" angažmá (nikoli občanství a vnímání politické situace) v podstatě skončilo.

Po tomto historickém exkursu konečně k jádru věci. Vladimír Mišík je bezesporu bytostný demokrat a jako takový zcela nepochybně respektuje výsledky voleb, ať jsou jakékoli. O tom, že prezidentské "referendum" vyhrál Miloš Zeman, si soukromě může myslet cokoli. Jistě ale není z těch, kteří by hlas lidu, jakkoli pochybný, nerespektovali.

Jeho nezadatelné právo ovšem je zvážit, nakolik chce být se stávajícím prezidentem spojován. A málo platné, můžeme si stokrát říkat, že Medaile za zásluhy v oblasti umění je vyznamenáním "státním", nikoli "prezidentským". Osobu, z jejíchž rukou oceněný metál přijímá, prostě nelze odfiltrovat. Prezident není obyčejný státní úředník.

Vladimír Mišík

Vladimír Mišík

A pakliže se prezident nechová tak, jak by se podle představy oceněného chovat měl, pakliže balancuje pouhý necelý rok od svého zvolení na hraně svých pravomocí, pakliže je jeho prezidentská kariéra (včetně výběrového zvaní na Hrad právě při příležitosti udělování oněch vyznamenání) lemována nejrůznějšími naschvály, mezinárodními lapsy a domácími trapnostmi, nemůže potenciální oceněný zneutralizvat svoje svědomí ve jménu pofidérní úvahy, že "přece vyznamenání dostává od státu", tedy "od všech".

Neboli, jak napsal jakýsi důvtipný přispěvatel do diskuse pod článkem na iDNES.cz: "Chvíle nepozornosti, někam přijdete, někdo vám podá ruku... A té fotografie se do smrti nezbavíte." Dívat se na takovou fotku nemá Vladimír Mišík ve svých 66 letech skutečně zapotřebí.

A co je vůbec nejpodstatnější: tu pomyslnou "medaili za zásluhy" mu už dávno předali jeho fanoušci. Tak jaképak copak.

Autor:



Nejčtenější

Na Slovensku žádají konec výstavy Ringo Čecha. Není to umění, argumentují

František Ringo Čech v ostravské galerii Chagall.

Zaměstnanci Liptovské galerie P. M. Bohúňa se distancovali od výstavy Františka Ringo Čecha, která je zde k vidění od...

GLOSA: Pharrell Williams na Colours zklamal víc než deštivé počasí

Pharrell Williams s kapelou N.E.R.D. na Colours of Ostrava (18. července 2018)

První den letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava přilákal velké množství návštěvníků, jeho vyvrcholením byl...



Mamma Mia! Muzikál je zpět, se Streepovou, Brosnanem i babičkou Cher

Záběr z pokračování snímku Mamma Mia!

Filmařsky sice žádná sláva, ale nakažlivá nálada, výteční herci a písně skupiny ABBA vylepšili před deseti lety...

RECENZE: Mamma Mia! Druhý díl filmového muzikálu se málem uvzlyká

Z plakátu k filmu Mamma Mia 2

Když se romantický kýč zbaví živelnosti, co mu zbude? Sladkobolnost. Právě to se přihodilo druhému dílu úspěšného...

VIDEO: Buď zemře hladem, nebo mezi žraloky. Útěk znovu zkusí Motýlek

Motýlek

Koncem září přijde do kin nová verze slavného dramatu Motýlek. Roli muže, který se snaží uprchnout z trestanecké...

Další z rubriky

GLOSA: Marie Rottrová přilákala davy, Jessie J se koncertem prokecala

Marie Rottrová na Colours of Ostrava (20. července 2018)

Nad Ostravou konečně vysvitlo slunce a festival Colours rozsvítila legenda tuzemského popu Marie Rottrová. Jako...

Když zakřiknutý kytarista Clapton hrál Hendrixe a točil píseň s Beatles

Eric Clapton v roce 1969 v Kodani (z knihy Chris Welch: Clapton - Ilustrovaný...

Působivý dokument o Eriku Claptonovi nazvaný Life in 12 Bars doprovází neméně silný soundtrack. Posluchač si na něm...

Do koncertů dáváme vše, slibují Future Islands před Colours

Kapela Future Islands

Jako každý rok, i letos nabízí festival Colours of Ostrava řadu tuzemských koncertních premiér. Synthpopová kapela...

Najdete na iDNES.cz