Slavné české romány, snad s výjimkou Švejka, nemají na rozdíl od těch světových pokračování od nových autorů. Podle programového ředitele Petra Tychtla oslovilo Macka přímo nakladatelství s nabídkou. „Bylo jasné, že to musí být někdo, kdo pochopí princip té knihy, kdo odloží vlastní styl, bude mít rozhled a intelekt a vztah k 20. a 30. létům, kdy se to odehrává,“ vysvětluje.
Nakladatelství kontaktovalo autorova syna. „Řekl: Nejste první, kdo mi to nabízí, ale vždycky to byly hloupé plagiáty, najděte i někoho, kdo to zvládne, a pak se o tom můžeme bavit,“ dodává Tychtl. Volba padla na Macka mimo jiné proto, že po Jirotkově smrti to byl on, kdo o něm sepsal velký článek. Toho nabídka překvapila. „Byl to šok, vůbec by mě nenapadlo, že by to šlo. Byla to výzva, kterou nejde odmítnout. Udělal jsem si čas a vnitřně jsem se stal na deset měsíců Zdeňkem Jirotkou,“ popsal Macek.
Psaní nebylo snadné, ale měl z něj radost. Rozloučil se se svým stylem a začal psát a myslet jako Jirotka. Doplnil některé nové postavy, hlavní samozřejmě ponechal. Reálie z doby první republiky čerpal ze vzpomínek svého otce.
Reakcí od Saturninových fanoušků se Macek nebojí. „Vždycky jsem lidi rozděloval. Jedna učitelka mi ve školce říkala Macku, druhá Mirečku. Já jsem na to zvyklý,“ vysvětluje s úsměvem. První reakce od čtenářů jsou pozitivní.
Podle Tychtla navíc není vyloučeno, že spolupráce bude pokračovat. „O něčem už přemýšlíme,“ prozrazuje ředitel.
