V sobotu uplyne sto let od narození výjimečného umělce, letos tomu bylo patnáct roků, co zemřel.
Horníček před kamerou vypráví, jak v dětství v Plzni jedl „hrušky se sazemi“ a v dospělosti si zamiloval víno; ostatně i lékař mu ordinoval dvakrát dvě deci červeného denně.
Řada záběrů čerpá z archivů, připomenou hercovo divadelní působení po boku Jana Wericha či Jiřího Suchého, jeho zábavné Momenty – inscenované skeče s hvězdami karlovarského festivalu, slavný Kinoautomat, televizní silvestry a Hovory H i pohádku Byl jednou jeden král, kde v roli krásného prince vypadal slovy manželky „jako tvoje matka“.
Právě s manželkou Bělou se na chalupě v Kytlici kouzelně popichují, podobně jako v unikátních záběrech z návštěvy u Jiřího Sováka, Horníčkova partnera v seriálu Byli jednou dva písaři. Zábavný nadhled dvou bardů nad soumrakem života – lékař cituje Horníčkovo „poprosil bych utratit“ – se dokonce přenese i do nejbolestnějšího tématu, smrti Horníčkova syna.
Na zmínku, že proti dotyčné nemoci dnes už existuje očkování, herec opáčí: „Ale naočkujte klíšťata!“ A vzápětí se za samovolný žert omlouvá. Vůbec často používá výraz s „odpuštěním“ – v obavě před patosem, sebechválou, siláctvím. I to byl Horníček.
