Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miroslav Donutil: Končím v televizi

  10:18aktualizováno  10:18
Je hercem, který jde z role do role. Jeho televizní show ukrajují z koláče sledovanosti pořádný díl a skoro každý kus, v němž hraje, je předem vyprodán. Přesto by Miroslav Donutil letos rád přestal dělat televizní zábavu. Na kus řeči bude mít svou derniéru letos v prosinci. Miroslav Donutil s televizní zábavou končí. Vůbec posledními hosty budou Waldemar Matuška a Eva Pilarová.

Jeho tvář na titulní straně dokáže rozjásat finanční manažery všech časopisů v této zemi. V jazyce diplomatů je Miroslav Donutil persona grata. Novináři mají hojné zkušenosti s tím, že jiní v jeho postavení umějí dělat drahoty týdny, ba i měsíce.

Miroslav Donutil však na prosbu o rozhovor reagoval velmi živě, jako špičkový manažer proběhl svůj nabitý diář a nabídl obratem termín. A vzápětí pro jistotu přidal ještě jeden. Ne za týden nebo čtrnáct dní, ale za osmačtyřicet hodin.

Někteří vaši kolegové se nechají k rozhovoru dlouho přemlouvat. Vy nechcete být vzácnější?

Být s médii zadobře je důležité. Vy o nás píšete. My se o sobě dočteme. Nejenom my, ale hlavně naši potenciální nebo skuteční diváci. Takže spolupráce musí fungovat. Jen talent a schopnosti nestačí. Já si vážím spolupráce s novináři. Mám radost z toho, že se zas pár dalších lidí o mně víc dozví.

Takže je to spíš obchodní kalkulace?

Ne, jen se vám snažím vyhovět, protože si vážím toho, že mě oslovujete. Já jsem se vám nevnucoval, přišel jste sám, takže to možná je vaše obchodní kalkulace. Myslím, že kalkulují i politici, kteří vstupují do takových programů, v nichž nemají co říct. Chtějí se hlavně zviditelnit, a tak chodí do všemožných Kotlů. Tam nezáleží na tématech, ale jen na schopnosti politika, jak se s klimatem takového pořadu vyrovná. Není to pro ně užitečné. Většinou jsou davem uřváni.

Ale i vy máte smysl pro vlastní reklamu. Pozval jste mě do kavárny, která patří vaší ženě Zuzaně.

Hlavně je to strategicky položené místo mezi scénami, na kterých působím. Za pár minut se odtud v klidu a po svých dostanu do Národního. Zhruba stejně daleko je to i do Stavovského divadla.

Vy jste se vedle divadla důrazně prosadil i v televizi. Pracně vybojované pozice však opouštíte. V prosinci končí vaše sledovaná talk show Na kus řeči. Proč?

Bylo to šťastné období a jsem rád, že jsem jím prošel. Ale osm let intenzivní práce v tomto oboru je osm let a tisíc repríz na pódiu je tisíc repríz. S tímhle formátem zábavy v televizi skončím.

Je to definitivní rozhodnutí?

Je mi to líto, ale je. V televizní zábavě se už neobjevím. Chtěl jsem skončit loni. Nelituji toho, že jsem se dal přemluvit. Setkal jsem se s další dvacítkou skvělých lidí a myslím, že to stálo za to. Ale teď už nebudu pokračovat. Důvod je jednoduchý - nechci se opakovat. Hledat něco nového, nové historky a nová vyprávění je prostě velmi obtížné.

Nebude obtížné zaplnit mezery programu?

V tom televizním i v tom vašem? Česká televize si s tím jistě poradí. Do prosince je dost času a talentovaných a schopných lidí taky. Mně, naštěstí, leží na stole spousta jiných projektů. Filmové a televizní scénáře a hlavně role, které bych chtěl odehrát v divadle. To mě teď bude zajímat.

Nuda v Brně

Váš zatím poslední film v kinech se jmenuje Nuda v Brně. Vás z Brna do Prahy před lety asi nevyhnala nuda?


To rozhodně ne.

Pocit, že v Praze je víc profesionálních příležitostí, víc peněz?

Peníze pro mě nehrály nikdy hlavní roli.

Po Brně se vám nestýská?

V Praze žijeme třináct roků. Zvykli jsme si rychle. Já manželka i starší syn. Mladší se tu narodil. Prožívám teď navíc velmi příjemné období. Mám skvělou práci, potkávám se většinou s příjemnými lidmi. Takže žádný stesk.

A v Brně vás nepostrádají? Nevyčítal vám někdo, že jste prchl do Prahy?

V Brně se někdy měří Brnem. Když jsem odtamtud odcházel, tak se ozývalo: emigroval, utekl k Pražákům, šel za prachama... To si mohl každý vysvětlit, jak chtěl, ale pro mne byla motivací Praha jako taková, středobod našeho státu. Lákala mě možnost porovnat se s lidmi, kteří tu něco znamenají. Pro mne to bylo jednoduché rozhodnutí, i když trochu riskantní.

V brněnském "hantecu" se Pražanům říká „cajzli“. To nezní příliš lichotivě, skoro jako „hajzli“. Nevíte, co to znamená?

To nevím. Hodně slov v hantecu pochází z němčiny a já německy neumím.

Škoda. Pokud vím, ovládáte šest jazyků včetně řečtiny, a cajzli z hantecu jste nezařadil do slovníku?

Miroslav Donutil
se narodil 7. 2. 1951 v Třebíči. Pětadvacet let vystupoval v Brně. Hrál na legendární malé scéně v Divadle na provázku, kde vedle něho působily takové osobnosti jako herec Boleslav Polívka nebo Jiří Pecha. V roce 1989 přijal nabídku angažmá v Národním divadle. Hraje rovněž na scéně Stavovského divadla. V posledním desetiletí ztvárnil také řadu významných filmových rolí v Tankovém praporu či v Pelíšcích. Jeho zatím poslední snímek, v němž hraje frustrovaného oblastního herce, měl nedávno premiéru a jmenuje se Nuda v Brně. K jeho výrazným aktivitám patří i televizní zábava, například jeho talk show Na kus řeči. Se svou ženou Zuzanou, která provozuje kavárnu v centru Prahy, žije víc než pětadvacet let. Mají syny Martina a Tomáše. Žijí v Praze.

Ne. Stejně jako celou řadu těch výrazů. Kamarád Franta Kocourek, o kterém často vyprávím, hantec hodně používal, a dokonce ten slang spoluvytvářel. On se v Brně narodil, žil tam celý život. Já pocházím z Vysočiny, narodil jsem se v Třebíči, a tak jsem vždy inklinoval ke spisovné češtině.

A co byste řekl jako nezávislý arbitr z českomoravského pomezí. Mají se Praha a Brno alespoň trochu rády?

Já jsem kdysi řekl, že Brno je pro Prahu Antarktida. Tady spousta lidí vůbec netuší, co se na Moravě děje. Brno se naopak, alespoň dříve, dívalo na Prahu jako na škůdce. Mám Brno a Brňáky moc rád. Prožil jsem tam mládí a na to se zapomenout nedá. Taky mě štvalo, že většinu krásných rolí ve filmu a v televizi odehráli Pražáci navzdory tomu, že v Brně byla a je spousta skvělých herců. A tak jsem měl někdy i škodolibou radost. Jednou jsme dabovali film s význačným pražským umělcem, který přijel do Brna. Říkal, že velmi spěchá. Ale pak se nemohl celou hodinu strefit do jedné zvukové smyčky. Tak jsme šli na oběd a on si objednal pstruha...

Počkejte, tuhle historku jsem slyšel v jednom z vašich televizních pořadů a moravské publikum se velmi bavilo. Je důkazem toho, že Pražák může být celkem snadná oběť...

Ne ne, publikum bylo z Čech i z Moravy. Vidíte, to je právě důkaz toho, že málokdy najdu nějaký nový příběh. Medvědí službu v tomhle dělá i televize, která ty nejúspěšnější pořady neustále reprizuje a může pak vzniknout pocit, že se opakuju.

Půda pod nohama

O své roli ve filmu Nuda v Brně jste řekl, že hrajete muže, který je ve věku, kdy ztrácí půdu pod nohama. Kdy se to mužům stává?

Tady se to týká sexu, ne věku. Já zatím nevím, kdy se to stane mně, ale v tom filmu se to stalo celkem brzy. V padesátce. Můj strejda, který se dožil 86 let, tento problém řešil tak někdy kolem osmdesátky. U každého je to jinak.

Neztrácí muž půdu pod nohama prostě proto, že neuspěje profesionálně, že ho nikdo nezná? A až potom přijde sexuální selhání?

Je spousta lidí, která nedostala příležitost. Ti se s tím těžce vyrovnávají. Taková situace nastala zvlášť po osmdesátém devátém, kdy hodně padesátníků zjistilo, že je vlastně nikdo nechce. Nebyli flexibilní, přišla bezradnost, vytratilo se sebevědomí, dostali strach a začali ztrácet půdu pod nohama.

A vy?

Mě potkalo štěstí. Mimo jiné i díky tomu, že jsme s Divadlem na provázku jezdili po světě. Komunikovali jsme s lidmi v cizině jazykem, kterým vládli oni, a porovnávali jsme jejich realitu s naší. Dá se říct, že jsme byli na zlom připraveni.

Hodně pracujete. Není to taky tak trochu útěk před nejistou půdou pod nohama?

Nebo jste měl takové nasazení vždycky v krvi? Já byl do všeho vždycky hrozný blázen a jsem dodnes. Vždy jsem do práce vstupoval s vědomím, že ji chci udělat nejlíp.

Takže jste muž velkých ambicí?

To nepopírám a za ambice se nestydím. Herec bez ambicí je k ničemu. Jenom ambice ale nestačí. Podstatná je ta krásná dřina, kterou musíte odvést, aby se naplnily, a snažit se to dělat uměřeně svému věku. Rozložit síly. Okecat bych to uměl, ale skutečnost je taková, jak říkáte. Pracuju hodně.

Ti, kdo vás kritizují, říkají, že vezmete skoro každou práci.

To se fakt říká? S tím jsem se ještě nesetkal. Setkal jsem se s různými invektivami vůči své osobě, ale toto slyším poprvé. Možná to je míněno tak, že toho dělám hodně, tříštím své síly...

Jistě, film, divadlo, televize, dabing, večerníčky i hudební projekty...

V této zemi to však takhle funguje. Tady se všechny disciplíny slučují v jediné profesi a vzájemně se doplňují. Dlouho to tak ještě bude. U nás to není vyhraněné jako ve světě, kde se člověk věnuje jednomu úzkému oboru a nikdy z něj nevybočí. Třeba americký filmový herec nikdy nevstoupí do televize. Pro něj to není myslitelné. My jsme museli na Provázku umět žonglovat, tančit, zpívat, stepovat, dělat spoustu disciplín, které byly naprosto nezbytné. Řeklo si o to komediantství, které v našem divadle vládlo.

Zhubnu jen na povel

Zapálil jste si cigaretu. Máte nějaké další hříšky?

Ze zdravotních důvodů jsem dlouhá léta nepil. Teď už můžu a rád se napiju vína. To není alkohol, to je radost. Ne, že bych ho pil ve velkém, ale když je volno a můžeme si se ženou doma sednout k lahvince dobrého vína, tak to považuji za krásný okamžik.

Jen mimochodem, vaše žena nedávno řekla, že by vás měla ráda štíhlejšího. Vy jste se k ní přidal. Podařilo se vám už zhubnout?

Zatím ne. Neměl bych s tím problém, pokud by se to týkalo práce. Pokud mi někdo řekne, že mě v dalším filmu potřebuje hubenějšího, tak to dokážu. Pokud řeknou, abych byl tlustší, dokážu to jistě snadněji. Ale rozhodnout se jen tak sám od sebe pro hubenou variantu je pro mne nesmírně obtížné. Žiju velmi nepravidelným životem a těžko lze zabránit tomu, když po celodenní práci a večerním představení přijdete domů a tam na vás lednička volá: „Vezmi si, co chceš!“ To jsou překážky, které sám od sebe překonat neumím. Moje žena řekne vlídně, abych hubnul, ale vaří jako bohyně.

Nechce se nad to povznést? Mít super štíhlou figuru, vždyť to může být jen módní diktát.

Vřele souhlasím. Ale obdivuju, každého, kdo pravidelně cvičí, běhá. U mne už to nepřipadá v úvahu, mám koleno po operaci a lékaři mi podobné aktivity zakázali. Pro mne je důležité kolo. Ale sílu k tomu, abych po všem tom, co dělám, ještě běhal, bych už nenašel.

Za okny téhle útulné kavárny už řádí jaro. To vás nemotivuje?

Mě stejně motivuje každé roční období. Nedokázal bych žít v afrických nebo karibských zemích, kde je pořád teplo. Je to krásné, ale jen na čtrnáct dní, a pak pryč. Někdy se ženou v zimě nebo v plískanicích, když se naskytne možnost, odjedeme do tepla. To je úžasný pocit. Pak se vrátíme sem a mně připadá stejně skvělé, že je tu sníh. Pro mne je důležitá změna. Jistě, jaro je krásné, vše se probouzí, holky chodí v krátkých sukních. V létě máme my herci dva měsíce prázdnin, to je v naší profesi taky úžasné. Podzim zežloutne, je to čas ryb, zase se mám na co těšit.

Ano, váš nejmilejší koníček. Jste spíš ten sedavý typ „na těžko“ u rybníka, nebo běháte kolem řeky?

Jsem sedací i běhavý rybář. Dokonce už i muškařím. I u vody nad vámi zvítězí změna? Změna je vlastně princip mého života. Setrvat u jedné disciplíny, u jednoho způsobu vyjadřování, u jednoho způsobu zábavy je pro mne nemyslitelné. Potřebuji neustálou změnu a něco, co mě pohání kupředu, co mě neustále naplňuje a co bude pro mne i diváky, pro které to hlavně dělám, zajímavé.

Herec Miroslav Donutil během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil se šklebí

Jadran Šetlík: Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil se svými hosty v pořadu Na kus řeči, vysílaném na České televizi.

Miroslav Donutil v televizním filmu Borůvkový vrch.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Klasik českého kresleného humoru Vladimír Renčín
Zemřel kreslíř Vladimír Renčín, autor postaviček Dlabáčka či Rambouska

Po dlouhé nemoci zemřel jeden z nejznámějších klasiků českého kresleného humoru Vladimír Renčín. Ilustrátorovi a karikaturistovi bylo 75 let. Renčín je autorem...  celý článek

Eva Gorčicová v muzikálu Charleyova teta v Městském divadle Brno
Zemřela Eva Gorčicová, hlas známý z Dallasu či Star Treku

V úterý 22. prosince odešla další z hereček Městského divadla Brno, pětašedesátiletá Eva Gorčicová. Talentovaná dabérka, která svůj hlas propůjčila mnoha...  celý článek

Oliver Stone
Krizi na Ukrajině podněcovala CIA, tvrdí americký režisér Stone

Americký oscarový režisér Oliver Stone obvinil Spojené státy z podněcování ukrajinské krize. Za sesazením ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče nebo...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.