"Protože se hitů sešlo víc, nevešly se na jedno CD. Je to dvakrát dvaadvacet písní. Také mám shodou okolností píseň 22 dní a v předvečer 22. října jsem oslavil pětapadesáté narozeniny," říká Žbirka s tím, že číslo 22 jej vlastně tak trochu pronásleduje.
Vydal jste už několik Best Of alb. V čem je 22 x 2 jiné než ta předchozí?
Žádná z těch předchozích desek nebyla kompletní a na výběru skladeb jsem se nepodílel, což má zcela prozaický důvod: část mého repertoáru vlastní totiž firma Opus, pro niž jsem psal někdy do roku 1992. Pozdější skladby měla pod palcem zase vydavatelská firma Universal. Nyní se spolu poprvé domluvily na spolupráci, takže se v rámci tohoto projektu mohly objevit na jednom albu vedle sebe třeba skladby Biely kvet a Co bolí to přebolí. Díky tomu je album 22 x 2 vlastně unikátní.
Ta domluva mezi firmami vznikla z vaší iniciativy?
Měl jsem potřebu udělat v tom choasu mých výběrových alb pořádek a přál jsem si, aby vyšel nějaký reprezentativní výběr. Proto jsem se vložil do toho, aby se firmy mezi sebou dohodly. To se stalo a album mapuje mou kariéru od roku 1977, kdy lze hovořit o mém prvním osobním úspěchu. Předtím jsem působil v kapele Modus, kde jsem zpíval, ale Zažni je první skladba, kterou jsem zároveň i složil. Album je sestavené chronologicky, končí naopak mou nejnovější skladbou Daj mi. Sedl jsem si, a vybral ty, které jsou objektivně nejznámější. Tu a tam jsem si dovolil zařadit i písně, které mám rád sám za sebe, nebo je považuji za úspěšné především já. Takový případ je třeba Mesto spí. Toho prostoru tam však moc nebylo, dramaturgem výběru byl především čas.
Desku jste si nadělil ke svým 55. narozeninám. To byla náhoda, nebo záměr?
Záměr. Už nevím, kdo to vymyslel, ale ta myšlenka, že deska vyjde na moje narozeniny, se prostě objevila. Dokonce se to málem podařilo, jenže album nakonec nemohlo vyjít přímo 21. října, protože to byla neděle. Oslava i vydání se proto posunulo na pondělí 22. října, stejný den jsem desku i pokřtil.
A ještě ke všemu máte skladbu s názvem 22 dní, která je na desce také.
Ano, a je to zrovna písnička, která nezažila zrovna vřelé přijetí od publika. Do vysílání rádií ji tehdy zařazovali neradi a velmi málo. My jsme ji s Limitem dokonce přestali na koncertech hrát. Celá 80. léta jsme ji vůbec neměli na repertoáru. Až později jsem zjistil, že je to vlastně hit, že všichni fanoušci 22 dní znají.
Jak jste to zjistil?
Začali se mě totiž vyptávat, proč právě 22 dní. Díky téhle skladbě jsem zjistil, že některé písničky vyletí nahoru okamžitě, jiné potřebují více času – ten je ovšem zároveň jakoby prověřuje. Písně mají různé osudy a já nejsem úplně tím, kdo by uměl říci, čím to je. Nejlepší na tyhle předpovědi byl můj kolega Laco Lučenič, který byl spolehlivým indikátorem toho, z čeho hit nebude. Vždycky to byla skladba, která se jemu líbila. Na to jsme si dávali pozor a vždycky, když řekl "Úúúú, to je nebezpečné, mně se to líbí!", tak jsme tu dotyčnou skladbu nezařadili mezi singly.
Mimochodem, proč právě 22 dní?
Opět neumím poskytnout vysvětlení. Já to prostě nevím. Ale mám nejradši věci, u kterých to nepotřebujete, prostě jen cítíte, že to tak má být. Tak to bylo i s tímto textem. Číslo 22 hraje v mém životě nějakou roli, to je fakt, 22. se narodil například můj syn. Ale u toho bych zůstal, víc bych v tom nehledal.
Ve vašem životě hraje důležitou roli i kapela Beatles. Na křtu jste dokonce dostal dárek v tomto duchu...
Ano, na stěně mi teď visí od McCartneyho osobně darovaný seržant Pepper, to mi každé ráno po probuzení dělá dobře. Ale netušil jsem, že se jednoho večera stanu majitelem podpisů i zbylých členů Beatles. Moje žena Katka sehnala jednu Lennonovu knihu s jeho podpisem, pod ním stálo "Me too, George Harrison". Jako bonus přišla ještě i pohlednice s podpisem Ringo Starra. Z toho se dodnes vzpamatovávám, v podstatě jsem to ještě nepochopil.
