Rolling Stones na jednom ze svých turné nachystali trojí show – na otevřených fotbalových stadionech, v halách a v klubech. A právě třetí varianta se stala nejžádanější. Nejen pro svou exkluzivitu.
Také Žbirkův klubový koncert měl docela jinou atmosféru než předchozí halová část turné, již mohli fanoušci navštívit v Praze, Ostravě, Bratislavě a Košicích.
Návštěvníci dostali nádavkem asi půlhodinový set legendárního Peta Browna. Básník a textař, který spolupracoval s kapelou Cream a přispěl texty písní i na Žbirkovu poslední desku, se představil s kapelou a prokázal, že i v pětasedmdesáti za to umí vzít. Bohužel publikum se až na hity White Room a Sunshine of Your Love, zařazené ke konci, příliš nechytalo. Byť Brownovo vystoupení Žbirkovi příznivci přijali alespoň důstojným potleskem.
To až když nastoupila hlavní hvězda večera, začalo to vyprodaným klubem burácet. Publikum se tentokrát muselo obejít bez Mariky Gombitové, která nadchla na předchozích koncertech, i bez projekcí, jež byly naopak minule jednou ze slabin koncertu, protože se opožďovaly.
Nic z toho ovšem nevadilo, protože sobotní show těžila z předností klubového vystoupení. Sevřená atmosféra na pódiu, lépe kontrolovatelný zvuk dobře akusticky upravené místnosti místo nepříliš vlídné prastaré hokejové haly a v neposlední řadě dav tělo na tělo místo důstojného sezení, které vždy drží publikum trochu zpátky.
Takže zatímco pražský halový koncert dostával grády postupně a chvíli trvalo, než se dostal do pořádného tempa, v Londýně se jelo naplno hned od začátku. Samozřejmě po hudebníkovi, který bez problémů vyprodává haly, nelze chtít, aby se vrátil jen do klubů. Nicméně je potřeba říct, že Žbirkovi klubová show vyloženě sedla.
