Dva blesky se minuly pouze o pár metrů a hodin. Když Eli Roth představoval hrstce zájemců své plány ohledně hororu Hostel 2, neodpustil si žert – Doufám, že nikdo z vás není slovenský ministr kultury?! – Nebyl, ale o chlup: vedení slovenské kinematografie už v té době na festivalové půdě chystalo svou prezentaci.
A nedejbůh, kdyby režisér nespěchal na obhlídky a zavítal na ni. Asi by si zase vyslechl něco peprného na téma, jak mohl ve svém Hostelu ublížit slovenskému turistickému ruchu chmurným obrazem Bratislavy, v níž na cizince čeká krvavá mučírna.
Roth má vůbec šťastnou ruku. Stihl jediný večírek, a hned si na něm udělal reklamu svůdníka- smolaře. Nabízel tam totiž roli a rámě krásné neznámé slečně, aniž tušil, že jde o slavnou modelku, jejíž přítel by mu mohl zpřerážet kosti hokejkou.
Modelky obecně zaplavily festivalovou půdu, jako by měly vyvážit nedostatek filmových hvězd. Jenže průsvitné krásky, jakkoli jsou oblíbené na recepcích pro svou skromnost zahrnující zhruba dvě ředkvičky a sklenku vody na osobu, si jinde koledují – stíhají je totiž stále nevraživější pohledy zahraničních lázeňských pacientů připomínajících zápasníky sumo, kteří do Varů přijeli odborně zhubnout.
S horkem jitřícím nervy bojuje každý po svém. Zatímco dámy vykupují značkové krémy se stále vyšším ochranným faktorem, původem africký herec Jackie Ido, který ve filmu Bílá Masajka představuje přitažlivého domorodého bojovníka, si vystačí s indulonou. „Dobrá volba,“ pochválil ho moderátor Jiří Macháček, který dnes slaví narozeniny. Na zdraví!
Mohutná nákaza rýmy, kterou šíří smrtící střídání dusných prostor s těmi mrazivě klimatizovanými, se zasloužila o klamný dojem, že na vesměs dojemných filmech vysedávají mimořádně citliví, věčně posmrkávající diváci.
Ale jsou i horší choroby. Třeba po německém filmu Zimní cesta se jeden z novinářů snažil rozebírat s tvůrci maniodepresívní psychózu tak neodbytně, až mu byl odebrán mikrofon. A v nabitém sále bez klimatizace, kde se hrál Almodóvarův canneský hit Volver, se z nedostatku kyslíku doslova omdlévalo.
Režiséra by ten pohled určitě nadchl: na plátně se jeho hrdinky ovívají vějíři a diváci v sále pro změnu bulvárním tiskem, který tak konečně prokázal svou užitečnost.
Ledová sprcha přišla až s půlnoční projekcí Poseidonu, thrilleru o lodní katastrofě, kde o vodu není nouze a který kromě skupinky cestujících přežilo jen hodně velkorysé publikum, poté pozvané do nočního kasína. A zatímco se ruleta roztáčela, výbušnou náladu včerejška završil aktivista Greenpeace, jenž se uzamkl v průchodu hotelu Thermal a vylepoval tu plakáty proti americkým vojenským základnám.
