Přitom Mireille Mathieu přivezla jakousi popovou verzi šansonů. Veselejší, košatější a hudebně barevnější, než je v žánru běžné. O vše se postaral perfektně hrající orchestr, který zapojil bicí, baskytaru, kytaru či dvoje klávesy a k nim angažoval smyčcový kvartet, saxofonistu a flétnistu v jedné osobě, akordeonistu a tři a vokalisty.
Mireille MathieuMísto konání: Kongresové centrum, Praha 16. října 2016 |
Nehrozilo tedy, že by písním chyběla hudební barvitost nebo dynamika. Rozhodně to nebyla nuda a koncert měl od začátku pořádný drajv.
Nad tím vším se klenul výkon zpěvačky, která si i v sedmdesáti udržela hlas mladice. Pár lehce nedotažených tónů by se dalo označit spíš za průvodní jev lehké indispozice než za odcházející sílu a publikum je stejně velkoryse přeslechlo. Dojem korunoval i čitelný a vyvážený zvuk, který už tradičně vyvažuje nevábnou papalášskou historii Kongresového sálu.
Ostatně, Mathieu na sedmdesát ani nevypadá. S typickou černou ofinou působila na dálku skoro dívčím dojmem, zblízka potom jako padesátnice. A energie měla na rozdávání. Jediným dokladem věku tak byla poněkud nejistá chůze korunovaná i faktem, že skoro po každé písni si ji lidé z publika žádali na kraji pódia, aby jí předali květiny. Z výrazu vděku se tak stala poněkud trapně se opakující epizoda.
Na konci dvouhodinového koncertu Mathieu představila směs písniček v několika světových jazycích včetně angličtiny či japonštiny, jinak však celý večer odzpívala francouzsky a v rodném jazyce se nesla i ta trocha moderování. Mezi písněmi mluvila minimálně, v podstatě jen představila kapelníka a na samém úvodu uvítala v sále Ivanu Zemanovou. Což je mimochodem hezká ukázka toho, jak moc v zahraničí našeho prezidenta a jeho družinu neřeší. Když na můj koncert dorazí první dáma hostitelské země, prostě ji slušně uvítám.
Zazněly hity jako Mon credo, La Paloma, adie nebo Non, je ne regrette rien z repertoáru zpěvaččina idolu Edith Piaf. V třítisícovém publiku se sešlo dost poučených posluchačů, neboť u vybraných kousků se ozval aplaus už po prvních tónech.
A dlouhý potlesk částečně i vestoje koncert nakonec také vyprovázel. Mireille Mathieu se do Prahy, kde prvně koncertovala v roce 1967 a podruhé v půlce 80. let, vrátila se vší parádou.
