1. Neodvoláš. Nikoli snad svá vlastní slova, z toho se v politice nestřílí, ale nikoho ze svých podřízených, poradců, zejména pak ředitelů příspěvkových organizací či zástupců grantových komisí. Žádná nepravost nestojí za povyk takzvané kulturní fronty, který by následoval. Snad jedině v případě masové vraždy se ministr může schovat za orgány činné v trestním řízení.
2. Nezměníš. Že zvykové právo stojí nad všemi zákoníky, musel si Zaorálek povšimnout už v čele resortu zahraničních věcí. Kdykoli a jakkoli se s čímkoli hýbne, s řadovým referentem, se složením komise nebo sekretářčiným pěstěným fíkusem, hrozí smrtící lavina. Kdo nic nemění, nic neriskuje, ba dokonce je takříkajíc v kolektivu oblíben.
3. Neubereš. Každý ministr má v podstatě jediný úkol: vyžebrat od vlády alespoň tolik peněz z rozpočtu jako předešlý rok. Pokud může přidat, tím lépe, ale ubrat? Ani náhodou a ani korunu, jinak se dozví, že ohrozil lidovou tvořivost, potenciální památku UNESCO, snad i samu existenci planety. Dokud mají obvyklí žadatelé své obvyklé dotace jisté, může se jistě cítit i ministr.
4. Nerozhodneš. Nedej bože, aby se v oboru rozhořel spor, v nejhorším případě by se nedokázala na vítězi dohodnout grantová komise, a bylo by na ministrovi, ať rozhodne. Nikdy! To raději ustavit ještě jednu komisi, třeba smírčí, pak dejme tomu komisi kontrolní, hnát to až k Evropskému soudnímu dvoru nebo k papežské kurii, jenom zásadně nepřevzít osobní odpovědnost, po níž přichází nařčení z protekce.
5. Neposoudíš. Jistěže se od ministra čeká účast na premiérách, vernisážích či koncertech, ovšem nikdo nestojí o jeho kritiku. Chválit může, ale běda, aby zapochyboval, jestli subreta stála za pohostinský honorář nebo film za státní podporu. To přece nejlépe vědí umělci sami.
6. Nezapomeneš. Narozeniny, pohřby, mezinárodní úspěchy, to vše musí ministr ohlídat. Posílat gratulace, věnce, telegramy. I lahev vína, ale osobně se na oslavy obtěžovat nemusí, aby nekazil zábavu.
7. Nezevšedníš. Pražská kavárna sice volá po dialogu, ale nechce, aby tu ministr vysedával den co den. Lépe se zavděčí, když na cestách vyjedná třeba vzájemné hostování folklorních souborů s Angolou.
8. Neunavíš. Jako někdejší televizní dramaturg musí Zaorálek vědět, kolik slov divák, potažmo občan, unese. Pouze namísto v seriálech bude škrtat v projevech, aby se zahajovací akty neprotáhly v derniéru.
9. Nepotykáš. Vycházet s bohémou neznamená padat si s ní do náruče, nabízet jí tykání, bodře halasit „Nazdar, Venco, tak co zase točíš?“ či brát herečky kolem pasu, neřkuli ještě níž. MeToo je na stráži.
10. Neusneš. Ano, je to řehole, kdejaké představení dnes trvá tři hodiny, v sále je tma, oči se klíží – ale na rozdíl od prostých smrtelníků ministr kultury usnout nesmí. Natožpak odejít před koncem, i kdyby se vymlouval na mimořádné zasedání kabinetu a i kdyby to byla náhodou pravda. Až při podobném uměleckém zážitku se ukáže, jakou má ministr kultury výdrž.
