Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

MINIRECENZE: Beyoncé pro děti nezpívá, Alison Krauss je přírodní úkaz

  15:53aktualizováno  15:53
Dnes přinášíme minirecenze posledních alb Beyoncé, Alison Krauss, Druhé trávy, Toto, November 2nd a F.O.K..

Glastonbury 2011 - Beyoncé | foto: Josel RyanAP

Beyoncé 4

BEYONCÉ: 4 (Sony Music)
Jedno je jisté: Beyoncé je v dnešním vrcholném ženském popu bez jakékoli pochyby nejlepší zpěvačka - barvou hlasu, technikou, skvělým cítěním, stylovostí. Není divu, že když do filmu Cadillac Records potřebovala režisérka Darnell Martin obsadit roli bluesové hvězdy Etty James, oslovila právě ji. Bez ohledu na kontext, na moderní sound jejích písniček, je v hlase Beyoncé až něco starosvětského. Totiž přesvědčení, že je-li člověk popovou hvězdou, nestačí tropit skandály, oblékat se do masa, létat nad hlavami diváků na laně nebo se nechávat na scéně ukřižovat. Také by se měl snažit dělat co nejlépe hudbu. Druhá věc je, jak dobře se svým darem shůry Beyoncé nakládá. Její čtvrté album má své vzestupy (třeba hned první singl Run The World /Girls/ nebo zajímavou hudební stavebnici Countdown), propady (dost laciné retro Love On Top) i nepochopitelnosti (zařazení tří "ploužáků" na začátek alba). Z tohoto pohledu se jedná o album spíše průměrné. I tak ale nejde jen o zábavu pro děti, ale o (další) pokus vstoupit na půdu seriózní hudby. A to se cení.
Hodnocení iDNES.cz: 60 %

Alison Krauss

ALISON KRAUSS & UNION STATION: Paper Airplane (Rounder/Universal)
Držitelka třetího největšího počtu Grammy v jejich historii a podílnice na skvělém albu s Robertem Plantem Raising Sand je přírodním úkazem. A nejen ona, ale i její skvělá kapela Union Station, se kterou se po sedmi letech vrátila do studia a vydala opět další bravurní desku na pomezí bluegrassu, moderního folku a libozvučného popu. Jedná se skutečně o skupinové dílo: kytarista Dan Tyminski zastává hned třikrát sólový vokální part (samozřejmě velmi dobře). Andělský hlas protagonistky je ale přece jen tím hlavním, co si posluchač zapamatuje z poslechu písní napsaných buď přímo pro ni, nebo kapelou upravených klasik (mj. Dimming Of The Day Richarda Thompsona nebo My Opening Farewell Jacksona Brownea). Pro fajnšmekry pak jsou vyloženou lahůdkou zejména klouzavé tóny dobra Jerryho Douglase, ale třeba i decentní vedení basů kontrabasisty Barryho Balese.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %

Druhá tráva: Marcipán z Toleda (obal alba)

ROBERT KŘESŤAN & DRUHÁ TRÁVA: Marcipán z Toleda (Universal)
Jestli má nějaká česká kapela právo aspoň být částečně přirovnávána k výše zmíněným Union Station, je to Druhá tráva, která písničkářství s bluegrassovou instrumentací (ale přece jen modernějším soundem) míchá podobným způsobem. I v jejím čele je vynikající zpěvák, který je ovšem oproti Alison Krauss zároveň velmi výrazný autor. Křesťanův naprosto typický a rozpoznatelný textový rukopis, plný zvukomalebných a exotických slov, podivuhodných obrazů a interdisciplinárních ohlasů (k literatuře či výtvarnému umění), je plně přítomen i na Marcipánu z Toleda. Přesto se zdá, že tentokrát samotná interpretace, která je jako vždy perfektní (produkce Steve Walsh a Luboš Malina), poněkud předčí samotné písničky.
Hodnocení iDNES.cz: 70 %

Toto: In The blink Of An Eye

TOTO: In The Blink Of An Eye (Sony Music)
Úspěch některých kapel - pravda, v úplně jiném kulturním prostředí Spojených států - se zdá nepříliš pochopitelný. Toto jsou jedním z nejcharakterističtějších případů. Pompézní, sice bravurně zahraná, ale zoufale studená pop-art-rocková hudba, z neznámého důvodu za Oceánem dokonale zabírá a Toto v čele s jistěže vynikajícím kytaristou Stevem Lukatherem jsou jednou z tamních největších popmuzikálních atrakcí. Dnes už samozřejmě pro starší a pokročilé. Není pochyb, že tato kompilace s podtitulem Greatest Hits 1977-2011 (nejmladší píseň je ovšem ve skutečnosti z roku 1999), jež má zřejmě podpořit aktuální znovuobnovení kapely, bude opět úspěšná. Ale proč, to ví Bůh, já ne...
Hodnocení iDNES.cz: 50 %

November 2nd: Night Walk With Me (obal alba)

NOVEMBER 2nd: Night Walk With Me (David Němeček, ADN)
Jsou tací, kteří vyčítají kapele November 2nd přílišnou umanutost a vyhlížení za hranice domácího normálu. Jenže právě a jedině díky tomu takové desky, jakou je ta jejich poslední, mohou vzniknout. Není rozhodně prvoplánově efektní a hitová, na to tahle kapela nehraje a diktátu médií se nepodřizuje. Proto ji taky v rádiích téměř neslyšíte. Což je ovšem zcela absurdní a nespravedlivé, protože písničky November 2nd jsou naopak velmi "rádiové" (samozřejmě z hlediska stanic, které dohlédnou dál, než je nechutný český normalizační pop). Těžko uhadovat, kolik z toho, že album má standardní světové parametry a zní velmi sebevědomě, můžeme připsat k dobru producentovi Steveu Walshovi a kolik samotné kapele, zejména vůdčí dvojici Saša Langošová - Roman Helcl. Pro posluchače to ale nakonec není podstatné. Důležité je, že takhle stále svěží mainstreamovou kapelu stále baví bojovat s větrnými mlýny.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %

F.O.K.: To nejlepší

F.O.K.: To nejlepší (Nextera)
Tak tohle je velká událost! Kapela, která fungovala ve druhé polovině 70. let se konečně dočkala solidní rekapitulace své tvorby. Lví podíl na ní kromě někdejšího frontmana Alexandra "Lesíka" Hajdovského (který mj. o nějakých deset let později proslul jako průkopník českého rapu v kapele Manželé) má také zkušený sestavovatel archivních nahrávek české alternativní a undergroundové scény Jaroslav Riedel, který booklet alba obohatil rozsáhlým průvodním slovem a faktografií. Ačkoli jedním z nejčastějších vysvětlení trochu tajemné zkratky v názvu kapely bylo Folkové ozdoby Karlína, kapela používala akustické kytary a vystoupila dokonce na Portě, s tehdejším pojetím folku měla pramálo společného. Předběhla dobu - dnes by směle mohla být označována za "českou odpověď" na vlnu amerického nu-folku či freak-folku. Ve své době byla ale ojedinělým a vlastně vizionářským projektem, jehož připomínka, navíc v tak dobře vypravené edici, patří k významným událostem sezóny.
Hodnocení iDNES: 80 %

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Boris Carloff
VIDEO: Boris Carloff obaluje melancholii vokály a syntezátory

Hudebník a producent Boris Carloff vydává album The Solipsist, o němž tvrdí, že je jeho nejelektroničtější a zároveň nejpísničkovější. Zároveň vypouští klip ke...  celý článek

Jaromír Nohavica (O2 arena, Praha, 19. října 2017)
RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem

Jaromír Nohavica, Robert Kuśmierski a Pavel Plánka. V podstatě akustické trio muzikantů si ve čtvrtek podle očekávání podmanilo pražskou O2 arenu. Ostravský...  celý článek

Kapela Mirai
Na debutovou desku Mirai se vešla láska, bezstarostnost i pomíjivost

Kapela Mirai vydává v pátek svou debutovou desku Konnichiwa, která se o měsíc zpozdila kvůli tragické události, nečekanému úmrtí manželky bubeníka Šimona...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.