Nabíledni je otázka: byl Spurný ve výsledku více fotografem-krajinářem, anebo fotografemvědcem? "Porazila" u něho estetika ekologii, anebo naopak? Kurátor Antonín Dufek píše o Spurného inklinaci k objektivnímu dokumentování. To neznamená, že by fotograf byl takzvaně objektivní; nic takového v této nevědecké disciplíně neexistuje.
Objektivní dokumentování krajiny tkví v tom, že fotograf scenerii zaznamená bez formalistických inovací, bez estetické ornamentalizace či bez toho, že by krajině podsouval duševní obsahy třeba tím, že by akcentoval dramatický ráz nebe. Důsledně registrujícímu stylu se v 70. letech začalo říkat nová topografie a Dufek právě do těchto souvislostí Spurného uvádí.
Spurný se nikdy úplně neodpoutal jednak od svého přírodovědného vzdělání, jednak od krajinářských tradic v české (a československé) fotografii. Výsledkem jsou snímky klidné, vyrovnané, v nichž uspokojení najdou jak ti, jimž jsou nějaké fotografické koncepty ukradené, tak ti, kteří záběry chtějí a potřebují číst v kontextech a přesazích.
Jednou je Spurný především registrátorem melioračních zásahů do krajiny kolem řek Dyje nebo Moravy (které těm územím vzaly jejich přirozenou vodní kulturu); tohle je Spurný jakoby nový topograf. Podruhé hledí do krajiny o poznání poetičtěji - například nechá-li delší expozicí na fotce rozmáznout a tím zkrásnět vodní přívaly; tohle je Spurný jakoby "starý dobrý" krajinář.
V balancování mezi zobrazovacími přístupy tkví jedinečnost, ale i slabina Spurného černobílých děl. Projeví se u většího souboru, kdy nejednoznačnost autorova přístupu nemůže dostat energii syntézy, poněvadž někdy jsou ty dvě vyjadřovací cesty prostě nespojitelné. U výstavy a knihy se to pokaždé projevuje trochu jinak.
Zatímco ve výstavní síni se lze potkat se Spurným coby spíše tradičním krajinářem, což podtrhuje několik velkých, slepovaných, z dnešního "digi" pohledu roztomile ručních panoramatických exponátů, tak v knize, i díky věcnějším popiskům, získává Spurného odkaz onen "topografičtější" ráz. Rozhodně je dobře, že si jak v Moravské galerii, tak v nakladatelství FOTEP dali tu práci a Spurného takříkajíc vrátili do hry. Jeho dílo nesmí být v dějinách české fotografie přehlíženo, natož zapomenuto.
Miloš Spurný. Mezi fotografií a ekologií
Kurátor Antonín Dufek. Uměleckoprůmyslové muzeum Brno, Husova 14, plné vstupné 40, snížené 20 a rodinné 90 korun. Sbohem, staré řeky Texty A. Dufek, J. Lacina, V. Spurná, M. Spurný. Výběr fotografií Libor Teplý. FOTEP, Brno 2007, 142 stran, doporučená cena 590 korun
Hodnocení MF DNES: 60 %
