Ačkoli od sebe Miloše Kopeckého a Karla Fialu dělil pouze tříletý věkový rozdíl, v roce 1964, kdy se natáčel proslulý Limonádový Joe aneb Koňská opera, měl za sebou Kopecký už desítky filmových a televizních rolí a byl podstatně zkušenější než jeho filmový protivník v bílém.
„V té době jsem si připadal tak trochu jako mistr světa. Navíc já jsem byl ten klaďas a on záporák. Panoval mezi námi vzájemný respekt. Miloš byl velmi vzdělaný chlap. Ať jsem se ho zeptal na cokoli, všechno věděl. Jinak býval občas trochu podivín. Někdy jsem ho pozdravil a vypadalo to, jako by mě téměř nevnímal, jiný den jsem přišel na Barrandov a hned mě vítal slovy: Jdeme na koňak! Zkrátka ty změny u něj byly téměř denní. Nebylo to ale tak, že by se choval někdy nepřátelsky, spíš byl takový uzavřený,“ vzpomíná Karel Fiala.
„Jednou jsme točili scénu, kdy sedíme naproti sobě a on namísto banánu vytasí pistoli a prostřílí mě. Když jsme skončili, přišel ke mně a říká: Karle, já mám pocit, že jste v tom dialogu byl lepší. To mě štve! Udělal mi tehdy obrovskou radost, protože jsem měl konečně pocit, že jsem ho trošku zastínil, ačkoli to samozřejmě nebyla pravda, protože byl vždy skvělý.“
S Ivou Janžurovou se sešel v kultovním seriálu Nemocnice na kraji města. S temperamentní zdravotní sestrou tvořil Kopeckého doktor Štrosmajer výbušnou dvojici.
„No jistě, kdyby hloupost uměla lítat, tak by byla holubička. To je naprosto vystihující hláška. Milda představoval lékaře – vzdělaného intelektuála, zatímco vedle něj stála naprosto jednoduchá žena, kterou, nutno říci, Iva Janžurová výborně zahrála,“ popisuje filmový režisér a scenárista Václav Vorlíček.
Jako hlava vodnické rodiny ve snímku Jak utopit doktora Mráčka budil Miloš Kopecký patřičný respekt.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  V aktuálním vydání si dále přečtete rozhovor s herečkou Soňou Norisovou či spisovatelem Stanislavem Motlem. |
„Režiséři, kteří s Milošem Kopeckým pracovali, počítali s jeho osobnostními charakteristikami. Autoři, kteří pro něj psali role, ho také dobře znali a jeho vlastnosti využívali v tom, že na nich přímo stavěli postavy. O obsazení Miloše Kopeckého a Jaromíra Hanzlíka do tohoto filmu jsem měl jasno hned. Vlastně už při psaní scénáře člověk podvědomě hledá ty správné tváře. Oba dva se navíc dobře znali z Divadla na Vinohradech,“ doplňuje Vorlíček, režisér této slavné filmové komedie.
V další komedii Zítra to roztočíme, drahoušku...! se Kopecký před kamerou sešel se svou bývalou manželkou Stellou Zázvorkovou, s níž bojoval proti sousedské dvojici Bartáčkových, kterou ztvárnili Iva Janžurová a František Peterka.
Václav Vorlíček vzpomíná: „Byly to naprosto odlišné typy. Zatímco pan Kopecký byl výsostný intelektuál, pan Peterka hrál spíše postavy jednoduššího ražení, nikoli na tak vysoké intelektuální úrovni, na jaké chodil, žil, myslel a hrál Milda Kopecký.“
Nezapomenutelným filmovým sokem Miloše Kopeckého byl takéMichal Dočolomanský. Na stříbrném plátně proti sobě stáli ve snímcích Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech.
Právě na natáčení komedie s masožravou květinou v hlavní roli vzpomínal charizmatický Slovák nejčastěji. „Adéla představovala velmi náročnou práci, a možná proto ji mám tak rád. Hrát s Kopeckým, Hrušínským, Peškem pro mě byla čest,“ řekl před lety Dočolomanský.
