Vary svou volbu odůvodnily informací, že autorský snímek režisérky Leslye Headlandové se stal diváckým hitem spřáteleného festivalu Sundance. Těžko říci, čím Jason Sudeikis a Alison Brie v hlavních rolích okouzlili tamní publikum, protože zápletka i styl vyprávění jen opakují své předchůdce.
Na studentské koleji spolu strávili náhodně jednu noc; když se potkají po letech, milostný život obou se hroutí, takže uzavřou dohodu o přísně platonickém vztahu založeném na vzájemném poradenství. Zbytek je nasnadě: tedy sbližování skrze nekonečné klábosení o sexu.
Hrdinky Sexu ve městě měly přece jen i jiné zájmy, o sžíravějším vtipu nemluvě; Milenci těch druhých nic jiného neřeší. Na schůzkách sexuálních „závisláků“, na psychoterapii, v restauraci, v obchodě, na dětské oslavě u známých, v baru s kamarády i doma u televize. „Chceš o tom mluvit? – Chci“; to je typický zbytečný dialog (protože nic jiného beztak nedělají), který startuje další dávku konverzace na objevné téma, kdo je děvka, kdo děvkař a co si počít s nevěrou.
Čekání, než ti dva papírově plnoletí lidé konečně opravdu dospějí, nebere konce. Mimo jiné i proto, že poklidně televizní tok příběhu bez příběhu se často vychyluje od komedie k tesklivému melodramatu, ještě podbarvenému vánočními motivy.
Zábavnější okamžiky člověk spočítá na prstech jedné ruky: rasově provokativní žertík, epizoda v parku se záchranářským „Supermanem“ nebo lahev od čaje coby rekvizita při názorné lekci, jak vlastními silami docílit orgasmu.
Ve srovnání s doslovným jazykem jsou milostné scény vcelku cudné a vlastně vzácné; sex tady neprovozují, nýbrž analyzují, což od průkopnických dob Woodyho Allena ztratilo na novosti i duchaplnosti. Jak psali v jedné zámořské recenzi, jde přesně o sladkobolný typ filmu, který si sám říká o parodii.
