Milcová dokáže zpívat operu i "běžné" melodické písničky, rozpětí jejího hlasu je velmi široké. Umí se dramaticky "rozpálit" nebo splývat s tichými pasážemi hudby. Ta se dá volně zařadit k folkrocku, avšak má jazzové přesahy, jak dokládá nové album, na kterém se velkou měrou podílel kytarista Peter Binder spolu s dalšími muzikanty. Jako host se tu objevuje například basista Alexej Charvát, trumpetista Michal Gera či perkusista Pavel Plánka. Netradiční název pro skupinu - Tarzan Pepé - obsahuje prý neochvějnost (Tarzan) a nezáludnost (Pepé). "Jediná cesta je neochvějnost v nezáludnosti," shrnuje písničkářka, a to by měla být charakteristika její muziky.
Milcová perfektně ovládá angličtinu, ostatně zpívala a koncertovala už během svého studijního pobytu ve Skotsku, odkud si přinesla lidovku Silver Herring. Současný titul, na který kromě této písně zařadila v originále i Shakespearův šestašedesátý sonet, ovšem nazpívala hlavně česky. Písničky vznikaly během posledních dvou let, základy pro většinu z nich byly natočeny doma u Bindera. Skladby jsou ovlivněné muzikantským setkáváním a dialogem dvou ústředních postav, Milcové a Bindera. Například písnička Petře vznikla spontánně, takřka z jedné vody načisto.
Jinde se zobrazily třeba zážitky z cestování do Argentiny, Chile, Bolívie či Argentiny, jež Milcová podnikla. Obraz Indiánů, kteří "na kopci v Sierra Madre ruce rozpažené mají", v ní utkvěl natolik, že jím otevřela píseň Neví se, zda odletěli. "Když vidím Indiána, mám pocit, že mu rozumím," dodává Milcová, jež prochází nelehkou cestou za posluchači, kteří zase rozumějí jí.
(vla)
