„Je to poprvé, co hraji na Fidlovačce, ale není to poprvé, co hraji Labicheho. Někdy v roce 1990 jsem ho hrál ve svém prvním angažmá,“ vzpomíná Bareš na začátek kariéry v Divadle bratří Mrštíků, dnešním Městském divadle Brno.
„Autor mi tedy není úplně cizí, ale žánrově je mi velmi vzdálený, jsem většinou obsazován do her jiného typu. Tahle vaudevillová francouzská komedie mi není úplně blízká,“ přiznává Bareš upřímně. Vyrábět legraci je prý mnohem těžší než hrát tragédii. „Aby to mělo na diváky komický účin, musí vše být až matematicky vystavěno, není možno improvizovat. Gag má své načasování,“ vysvětluje Bareš.
Hostování mu nabízí několik zajímavých setkání. „Třeba s kolegou Ctiradem Götzem, se kterým jsme se kdysi na Moravě připravovali na JAMU. Je to setkání po třiceti letech,“ vypráví. Herce zaujalo i jméno oceňovaného režiséra Ivana Krejčího, kterého zná z Karlových Varů.
„Pracuje s hercem tak, že se neprosazuje, a v duchu autora, což se málokdy vidí,“ pochvaluje si a dále láká na čistou scénu a krásné kostýmy. „Musím ještě zmínit šéfku Fidlovačky Kateřinu Duškovou, jejím příchodem zde nastávají nové časy,“ uzavírá.
