RECENZE: Mig 21 nedělají revoluce, pořád chtějí bavit

Sice stále patří k festivalovým jistotám, ale jinak se Mig 21 neřadí mezi nejaktivnější kapely. Čtvrtou řadovou desku pojmenovala prostě Album a přichází s ní deset let po vydání té předchozí, nazvané Pop Pop Pop.

Kapela Mig 21 | foto: Nikol Štrosová

Album má hřmotný a efektní úvod v podobě písničky Štěstí hejbe planetou, která má díky dechům a gradaci náladu jak průvodní skladby z filmů Jamese Bonda. Ale pak už na ní kapela posluchače vítá v místy až příliš důvěrně známých kulisách nevážné a skoro za každou cenu legrační hry na funk, diskotéku, pop, country a kdovíco ještě.

Album

60 %

Interpret: Mig 21

CD, 299 korun

Kdyby si ten termín v minulosti neukradly tancovačkové kapely, dalo by se napsat, že Mig 21 na novince dostávají své pověsti zábavové skupiny. Rukopis Tomáše Poláka je stále snadno rozpoznatelný a předvídatelný, stěžejní zůstala jeho souhra s potrhlými texty Jiřího Macháčka. Ten sice i na desce – podobně jako na koncertech – nadále intonuje takříkajíc herecky, trápí ho sykavky, výšky i hloubky, ale jak ukazuje příklad aktuálního singlu Diskobůh o sjetém a opilém mistru diskoték, přesto svou sílu předvádí v interpretaci a schopnosti vyprávět příběhy.

K celkovému vyznění samozřejmě přispívá i nezpochybnitelný Macháčkův komický talent, se kterým dokáže prodat i úplné pitomosti. Jako je absolutní refrén skladby Kalhotky si sundej, ze kterého se na papíře zvedá obočí: „Zvolna kalhotky si sundej, odpusť jestli trochu naléhám. Neznám rým na slovo sundej. Touha je silnější než já.“

Chybí překvapení

Obálka desky Album

Ona důvěrná známost není na Albu patrná jen ze stylu, textů a celkového zvuku, který má sám o sobě jisté rezervy. Kapela řadu písniček jako Máma se vrací na koncertech obehrává už několik let. Výraznějšího momentu překvapení se proto fanoušci, na rozdíl od mnoha pro kapelu typických pitomin, nedočkají.

Na to, jak dlouho Mig 21 nahrávku chystali, je navíc nepříjemným zjištěním, že ji nedokázali po obsahové stránce celkově naplnit o ně- co vyrovnanějšími písničkami. Po přesvědčivém úvodu jsou totiž na desce i skladby, které působí jako vyložené vycpávky. Dobrým příkladem je v tomto směru Policajtka – jakási skečovitá parodie na beatbox, která není ani dost dobrá, ani dost vtipná na to, aby stála za víc, než vyplnění koncertní pauzy, když praskne struna a není co hrát. Diskutabilní je i závěrečná předělávka slavné My Way, kterou svou interpretací nejvíce proslavil Frank Sinatra. Nejen proto, že Macháček opravdu žádným Sinatrou není, ale i proto, že jeho vyloženě „samotářský“ text o tom, že „končí s hulením“, trpí stejnou prvoplánovitostí jako alkoholové popěvky Kabátu či Alkeholu. Když chtějí, dovedou být Mig 21 rozhodně rafinovanější.

Přesto jako celek není Album, které zaujme i výtvarně povedeným obalem, žádný velký průšvih. Mig 21 nemají ambice být největší tuzemskou kapelou a vyprodávat haly, ale prostě hrát pro zábavu. Že v tom po letech mohou pokračovat i s několika novými písničkami v repertoáru, je alespoň nějaký, i když přirozeně ne závratný posun. Ten, na rozdíl od příjemně uvolněné atmosféry, Album nenabízí.