RECENZE: Michel Houellebecq píše o lásce, překvapivě nejen k penisu

Tentokrát se francouzský spisovatel Michel Houellebecq nemusel skrývat, přesto tak, alespoň před novináři, po lednovém vydání románu Serotonin, učinil. Ten však zdaleka nepřináší tak kontroverzní obsah jako předešlí Podvolení ani tak zásadní jako Elementární částice. Nyní Serotonin vychází v českém překladu Alana Beguivina v nakladatelství Odeon. Dříve než anglicky.

Spisovatel Michel Houellebecq | foto: Profimedia.cz

Agentura AFP hned po vydání knihy, ve stínu kritické společenské situace ve Francii, učinila z Houellebecqa znovu proroka. Předpověděl vzestup hnutí Žlutých vest, hlásaly senzacechtivé titulky. Románu tak prokázaly medvědí službu.

Ano, Houellebecq popisuje zoufalý stav zemědělství na francouzském venkově, který mnohdy ústí v tragédie, zmiňuje i protesty, ale řeší problémy svou povahou vzdálenější těm, které se proměňují v násilí a pustošení pařížských ulic. 

Autor totiž není prorok. Jak už poznamenal Petr Fischer v doslovu ke knize, je spíše velmi dobrý diagnostik. Tentokrát však nepřidává další hustě popsaný list do chorobopisu svého oblíbeného terče – západní společnosti, ale vyjadřuje se trochu překvapivě k lásce. A jak už název napovídá – i ke štěstí.

Aby však nedošlo k mýlce, pořád je to Houellebecq adorující svůj penis, fascinovaný naplněním všech ženských otvorů, nezdráhající se psát o souloži se zvířaty. Na tom se nic nezměnilo. Jen je tentokrát mnohem zjevnější, že jeho šestačtyřicetiletý, do sebe zahleděný a životem znechucený hrdina s mužnými rysy ale jemným jménem Florent-Claude Labrouste, zemědělský inženýr, mohl skončit úplně jinak, kdyby se – a možná to bude znít lacině - rozhodl pro lásku a ne pro své ego, rozuměj falus.

Obálka knihy Serotonin

Místo toho má svůj captorix, bílou oválnou dělitelnou tabletku, která podporuje uvolňování serotoninu, ale potlačuje libido. Bude však antidepresivum stačit při jeho útěku z pařížského bytu od mladé oživlé japonské keramické panenky směrem k bývalým partnerkám? Na to ať už si přijde každý čtenář sám.

Potřeba literárních nadšenců, kritiků i novinářů ztotožňovat román s charakterem a zkušenostmi autora, je jevem obvyklým, v případě Michela Houellebecqa však zcela automatickým, mnohdy až chorobným. Odvádí tak pozornost od stěžejního sdělení a vyzdvihuje vždy přítomnou intelektuální exhibici posilněnou konzumerismem a sebestředností.

Vypadá to, že autor nad Evropou láme hůl, co víc, on ji pak ještě zvedá, aby si mohl bodnout. Když jsme ale nenávratně zatraceni, proč se vůbec obtěžuje situaci komentovat a raději na svět nehledí zahalen cigaretovým kouřem? Že by v tom hráli roli čtenáři, kteří mají o jeho myšlenky stále zájem? To by asi sám nikdy nepřiznal.

Serotonin

80 %

autor: Michel Houellebecq

2019, Odeon, 280 stran

Tak či onak, literátovo domovské nakladatelství Flammarion v první várce na francouzský knižní trh vyslalo 320 tisíc výtisků Serotoninu a brzy objednávalo dotisk. 

 V Česku se dostal na druhé místo v žebříčku prodejnosti. Bez výraznější mediální kampaně, kterou kdejaký tuzemský autor potřebuje. To o něčem svědčí.