RECENZE: O humor Viewegh nepřišel. A ženám rozumí pořád stejně

Michal Viewegh, oblíbenec českých čtenářů, knihovníků i knihkupců, složil novou prózu ze dvou krátkých novel. A nebyl by to on, aby do nich znovu nepromítl sám sebe, svůj život i okolí. Již tradičně nechybí Vieweghovy zmínky o Sázavě, výchově dcer, kariéře úspěšného spisovatele a životě po rozvodu.

V první novele nazvané Family Frost píše o ztroskotaném restauratérovi a rozvedeném otci tří dcer Vincentovi, který se kvůli zradě nejlepšího kamaráda a firemního partnera živí rozvážením mražených hotovek.

Druhé novele Čarodějka z Křemelky vévodí příběh atraktivní Dominiky, jejíž vztahy, milostné, přátelské i rodinné, komplikuje malý háček – od dětství umí číst myšlenky lidí kolem sebe, tedy pokud nemají na hlavě hasičskou přilbu či jinou kvalitní pokrývku.

Bezprostřední pocity po přečtení Muže a ženy nevybízí k nekontrolovatelnému veselí a zvěstování, že Viewegh je definitivně zpět v plné síle. Pro poklidnější oslavu však kniha důvodem určitě je.

Zatímco ve Family Frost autor připomíná, že na poli dialogu je stále mistrem situačního a absurdního humoru, scény s opileckým otcem bohémem budiž důkazem, v Čarodějce znovu vysílá plně funkční sondu do nitra ženské duše. Sám její přesnost odůvodňuje tím, že mu stačí kamarádky a ženy bedlivě poslouchat. Na rozdíl od svých hrdinů, kteří jsou zejména v druhé novele omezeni na přehnaně chlípná stvoření. 

Znovu oslňuje i svižným jazykem a stylem vyprávění, který se snad poprvé od incidentu s prasklou aortou vrací na původní úroveň.

Více péče od Ikaru

Jen redakční práce Ikaru na knize mohla být trochu pečlivější. Ta jediná celkový dojem sráží. Především ve Family Frost není těžké najít časové nepřesnosti a zbytečné opakování již vyřčeného.

Redaktorská práce, jejíž um tkví pro čtenáře především v neviditelnosti, na sebe důrazně upozorňuje svou nedůsledností. Navíc nebylo potřeba znovu vytahovat povídku o zmenšeném muži, kterou již čtenáři znají.

Změna nakladatelství a rozchod s letitým přítelem Martinem Reinerem přišel pro čtenáře trochu nečekaně. Náznak vysvětlení, proč se Viewegh rozhodl z Druhého města odejít k vydavatelskému gigantovi Euromedia, uvádí i v knize.

Muž a žena

65 %

Michal Viewegh

Ikar, 2018, 296 stran

„Jiný nakladatel a distributor – mimochodem největší v zemi – mi o tři měsíce později písemně garantuje, že se psaním i nadále uživím velmi dobře, a nabízí mně i tobě lukrativní spolupráci a ejhle, i ty najednou tvrdíš, že mi dokážeš zařídit totéž a jeho nabídku vědomě pohřbíš absurdním požadavkem na můj mnohamilionový odkup,“ stojí v epilogu, který má naznačit, že jedním z hlavních důvodů pro změnu byla podle Viewegha Reinerova neschopnost zajistit jeho knihám širokou a kvalitní distribuci.

Jenže sto či sto padesát tisíc výtisků knih už se dnes jen tak neprodá. A když ano, je to opravdový zázrak. Od dob vydání Účastníků zájezdu už uplynula nějaká doba.

Je však pochopitelné, že Viewegh touží po vyšších prodejích, lepší distribuci a znovuoživení autorské značky, která v Česku roky bezproblémově fungovala. Pomoct může i větší marketingové zázemí vydavatelství. Ani v současnosti to však není všechno. Nehledě na to, že Viewegh tyto služby, a platí to i dnes, zase tolik nepotřebuje.