Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Michal Viewegh ohlašuje nový život

  13:33aktualizováno  13:33
Z kuchyně voní kuře na rozmarýnu, které chystá jeho snoubenka. Michal Viewegh sedí u psacího stolu a tváří se odhodlaně. Letošní rok bude zlomový pro všechny české občany, pro něj však dvojnásob. Poprvé v životě bude v parlamentních volbách otevřeně podporovat konkrétní stranu. V létě se podruhé v životě - sedm let po prvním rozvodu - ožení. A za pár dní mu pojedenácté v životě vyjde nová kniha - román Báječná léta s Klausem, který volně navazuje na jeho dosud daleko nejúspěšnější dílo Báječná léta pod psa.

Ten název - to je jen trik, který má zvýšit prodej knihy? Nebo vám ten Klaus už opravdu trochu leze na mozek?
Leze. Myslím na něj i v těch nejneuvěřitelnějších situacích, například dokonce i ve vaně... Mám pro to jedinou omluvu: Je to snad, probůh, moje vina?

Kde berete informace o tom, jaký vlastně předseda ODS je? Setkali jste se vůbec někdy?
Osobně pouze dvakrát. Připouštím tudíž, že většina mých informací o páně profesorově aroganci, bohorovnosti a demagogii je pouze zprostředkovaných.

Znáte ho tedy jen zprostředkovaně, z novin a skrze novináře...
Moment. Z novin a z televize ho znám také, ale jsem i pečlivým čtenářem jeho početných knih. Doslova poklad v tomto směru představuje Klausova kniha s nevysvětlitelným názvem Na rovinu... Když jsem pracoval na druhých Báječných létech, stala se pro mě cenným zdrojem informací i skripta Speciální psychiatrie, zvláště pak kapitola o takzvané narcistní poruše osobnosti.

Vraťme se k těm dvěma osobním setkáním. Mohl byste je trochu přiblížit?
Poprvé jsem se s ním setkal před pár lety, když tu byl na návštěvě Škvorecký. Proběhl jakýsi slavnostní večer, kam přišel jak prezident, tak Klaus. Naše krátké střetnutí bylo poněkud rozpačité. Pan profesor by mě byl totiž na jedné straně rád pochválil za jeden můj tehdy aktuální fejeton, ve kterém jsem se zastal jeho ženy - bylo to krátce poté, co byla vykradena jejich vila, a některé noviny z Livie Klausové neprávem dělaly hysterickou paničku -, ale na druhé straně by mi možná ještě raději vynadal za jiné, mnohem početnější fejetony, které jsem napsal o něm... Podruhé jsme se setkali až loni na Žofíně, v rámci akce s názvem „Umělec a svoboda - devadesátá léta“, kterou zorganizovalo Klausovo Centrum pro politiku a ekonomiku. Klaus to osobně moderoval, já tam byl pozván jako jeden ze čtyř diskutujících, abych byl exemplárně potrestán za své angažmá v krizi kolem České televize. Původně jsem se toho vůbec nechtěl zúčastnit, uměl jsem si představit to publikum, ale nakonec mi přišlo zbabělé tam nejít. Mluvil jsem špatně, byl jsem z toho strašně nervózní, nicméně aspoň pár věcí jsem tam řekl naplno - například to, že v zemi, kde se o svobodě hlasuje, navíc dvakrát, s úplně opačným výsledkem, skutečná svoboda neexistuje. Oni buď mrazivě mlčeli, nebo se mi pošklebovali. Pan Kodet přistoupil k mikrofonu a dramaticky pravil: „Svoboda je svoboda.“ A podobně. Klaus se mě po skončení oné rádoby diskuse zeptal, jestli se nestydím.

Byla by to pro mě zrada všeho, v co jsem v politice věřil

Věříte, že jsou koaliční politikové mravnější než ti ostatní? A nestává se z vás tím, jak otevřeně podporujete před volbami Unii svobody, taková Lucie Bílá v bleděmodrém? Co když pak unionisti vyvedou něco ošklivého? Budete říkat novinářům: Paní doktorka Marvanová vám to vysvětlí?
Já si o Koalici, potažmo Unii svobody, žádné přehnané iluze nedělám. Ale budu ji volit, protože - jak odpovídám v předvolebních anketách - onen dlouhý seznam výhrad, které vůči ní chovám, je přece jen o něco kratší než podobné seznamy u ostatních stran. V tom je to celé. Nevidím zkrátka lepší volbu. Já totiž taky věřím - jako kdysi politici z unie - že normální je nelhat. Tím to přece celé po takzvaném Sarajevu začalo. A tak dále. Ale ptáte-li se mě: Ano, mám z nadcházejících voleb trochu hrůzu.

Jenom trochu? Představte si tu nejhorší, podle politologů však docela možnou variantu. ODS si po vyhraných volbách rozebere špičky Unie svobody, volání moci každý neodolá. No a vy byste pak měl logicky vylézt na nějakém náměstí na pódium, omluvit se panu profesorovi a podat mu pac.
Tady končí veškerá legrace. Otevřenou podporou Koalice nastavuju vlastní kůži, dobrovolně přejímám spoluodpovědnost za něco, co vůbec nejsem schopen ovlivnit. Řeknu to proto zcela jasně: Pokud by se Koalice, respektive Unie svobody po volbách dohodla s Klausem, Langerem, Zahradilem a spol. nebo pokud by na základě nějakého politického handlu podpořila Klause coby kandidáta na prezidenta, byla by to pro mě zrada všeho toho, v co jsem ještě v politice věřil. Ale především by tím zradili nemálo lidí, kteří loni v zimě mrzli na náměstích a volali Nedělejme politikům voly!

Politicky jste se angažoval už v loňské bitvě o Českou televizi. Možná jste to dělal z idealismu, šlo vám o věc. Ondřej Hejma mi však řekl, že jeho verboval k demonstrantům jistý televizní dramaturg a argumentoval při tom příjmy, které frontmanovi Žlutého psa z Kavčích hor plynou. „No kde jste?“ říkal prý. To je vám sympatické?
Není. Ale vsadím krk na to, že naprosté většině lidí, kteří na Kavky a na Václavák chodili, šlo pouze o věc, to jest v první řadě o to, aby se ódéesce nepodařilo obsadit Českou televizi. Všechny ty kecy o „finančních tocích z Kavčích hor“, to je obvyklý laciný způsob, jak umělce v očích lidí zdiskreditovat. Dělalo to Rudé právo a Milouš Jakeš, teď to dělá Klaus. Můžu vám ho přesně ocitovat.

Raději ne. Ale krk bych být vámi v této kauze nevsázel. V souvislosti s Klausem mluvíte o aroganci moci. Váš otec vstoupil před pár lety jako nezávislý kandidát úspěšně do komunální politiky. Je starostou města Sázavy. Na něm žádné změny nepozorujete? Může to být jenom moje paranoia, ale když jsem se s ním nedávno pozdravil, zdálo se mi, že byl o fous odměřenější než dříve.
Vážně vám to tak připadalo? Tedy, to je vskutku zábavné srovnání... Ano, otec se ve funkci starosty skutečně neuvěřitelně změnil. Uvedu příklad: Nedávno jsme mu s bratry cosi vytkli a on to označil za útok na svou svobodu a ohrožení demokracie v celé této zemi... To jsme mu ještě tolerovali - ale jakmile začne reklamy na lyže vydávat za reklamy na restaurace, dojde nám trpělivost a šoupneme ho do domova důchodců.

Román podle Klausových představ by lépe napsal někdo jiný

Sám pan profesor Klaus několikrát volal po velkém románu, který by zobrazil vývoj naší společnosti od listopadu 1989 až po dnešek. Pro romanopisce opravdová výzva. Vyslyšel jste jeho volání?
V jistém smyslu opravdu ano, ale obávám se, že nebude příliš rád. Román dle Klausových představ by patrně mnohem lépe napsal někdo úplně jiný...

Báječnými léty s Klausem volně navazujete na román Báječná léta pod psa, román, který vám vynesl nemalé uznání kritiky. Od té doby nad vámi kritici spíš lámou hůl. Čekáte, že se teď jejich přízeň vrátí?
Od kritiků nečekám nic. Oni si už léta píšou po svém - a já taky, jaksi nezávisle na nich. No, možná tak trochu tajně doufám, že jejich „největší“ výkony už snad mám za sebou - mám na mysli například různé třicetistránkové elaboráty o mém autorském hovadismu nebo vážně míněné srovnání mých povídek s jakousi brožurou Vladimíra Železného... Návrat kritické přízně? A já bych jim měl po tom všem odpustit a přivinout je do náruče, jako by se nic nestalo? Vy žertujete!

Nedávno jsem zachytil kvalitativně vyšší druh kritické výtky na váš účet. To, že jste zručný výrobce komerčního zboží, už všichni dávno víme. Michael Špirit však tuhle prohlásil, že takoví, jako jste vy nebo například režisér Jan Hřebejk, se nejdřív etablují a pak už jen těm ostatním ubírají kyslík. Cítíte se vinen?
V plném rozsahu. Podotýkám jenom, že jeden z orgánů, pro které je kyslík životně důležitý, je lidský mozek. Tím chci naznačit, že Špirit se kvůli mně zřejmě dusil jako jeden z prvních.

Jak je možné, že kritikové, kteří k vám byli zcela nemilosrdní, vás po čase používají jako předavače cen? Narážím na Magnesiu Literu. Že by proto, že jste se přece jen etabloval? A jaké to je, býti předavačem?
Hledám nějaké vhodné přirovnání. Možná jako nějaký ten kdysi známý člověk, který na začátku fotbalového utkání provádí čestný výkop? Vlažně mu zatleskají - a to je taky všechno. Ne, beru to zpátky, to by znělo příšerně ukřivděně. Je to naopak skvělé! Je to jako být družičkou. Zatím jenom nesu nevěstě vlečku, ale to nejlepší mám pořád ještě daleko před sebou...

Jak by vyznělo srovnání hlavních hrdinů obou Báječných let, Kvida s Kvidem?
Starší Kvido je známější, bohatší, zhýralejší, netrpí už předčasnými ejakulacemi, víc pije, míň píše, míň literaturu prožívá, je možná o něco skeptičtější - a snad i o něco málo moudřejší. A taky překvapeně zjišťuje, že má rád tu příšerně provinční Sázavu.

Po lopatě: Co má starší Kvido z Oskara? Nebo jinak: Před lety šly za mnou po Václavském náměstí tři středoškolačky, spíš z nižších ročníků, a vykládaly čtvrté o Báječných letech pod psa. „No to si musíš přečíst,“ překřikovaly se, „jak se ten Kvido seznamuje s tou Jaruškou a choděj spolu.“ Pochopil jsem, že o nějakém takovém vztahu sní, cítily z toho příběhu silný, zaznamenání hodný prožitek. To Oskar bezmála naplňuje klišé zbytečného člověka.
Co nadělám... Oskar je Kvido v blbém životním období. Ne vždycky jde všechno v životě tak, jak bychom si přáli. Ale v Báječných letech s Klausem už je tu opět Kvido.

V Účastnících zájezdu necháváte jistého kritika detailně studovat dívčí rozkrok. Snad za trest. V Báječných letech s Klausem zase Kvidův redaktor musí studovat lepé dívčí pozadí. Opravdu si myslíte, že pokud někdo kritizuje explicitní erotické scény v literatuře, znamená to, že je sám asexuál či impotent?
Ne. Myslím si pouze, že o erotice v literatuře - ale týká se to například i humoru - by měl psát pouze ten, kdo má srovnatelnou vlastní zkušenost. Myslím si zkrátka, že - obrazně řečeno - recenzi na Henriho Millera nebo Charlese Bukowského by neměl psát kardinál Vlk.

Neznat mě bude už za pár let společenské faux pas

Patříte mezi autory, jejichž tvorba je do značné míry závislá na tom, co se kolem nich v poslední době děje. Nebudou teď vaše spisy poněkud nudné, když začínáte - tedy alespoň to všude tvrdíte - nový život? Život milujícího a věrného manžela, později snad i vzorného otce...
Ujišťuji vás, že jakmile začne prodej mých knih upadat, okamžitě se rozvedu, děti vydědím a začnu si píchat heroin.

Ironizujete bulvár, ale přitom do Šťastného Jima píšete na pokračování román, který vám na spisovatelském renomé asi nepřidá. A Story - ta má u vás doložku nejvyšších výhod, právě do její redakce jste přišel s ohláškami vaší svatby...
Protestuji. Svatbu jsem nechodil nikam ohlašovat, pouze jsem v běžném rozhovoru na otázku, zda se náhodou nehodlám v budoucnu oženit, po pravdě odpověděl, že náhodou hodlám. To za prvé. Za druhé: Je třeba rozlišovat měkký bulvár, jako jsou právě Story nebo Šťastný Jim, který sice otiskuje průměrné románky na pokračování a všemožně drbe, ale neubližuje, a tvrdý bulvár, který na jakékoli lidské ohledy kašle. Nazývejme věci pravým jménem. Šéfredaktoři a redaktoři různých Superů a Spyů totiž očividně podléhají útěšnému sebeklamu, že dělají práci jako každý jiný. Je třeba říct nahlas, že nedělají. Podílejí se na neomluvitelném svinstvu. Protože když například napíšou, že Libuška Šafránková je alkoholik, že Mathé točil v České televizi porno nebo že Halina Pawlowská předstírala rakovinu, tak se to jinak než svinstvo nazvat nedá.

Ale dá se to ignorovat, ne? To je přece ten nejúčinnější postoj k tvrdému bulváru?
Každý to nedokáže. Jak řekl tuším Napoleon: Jsou pomluvy, před kterými i ti nejodvážnější ztratí odvahu. S paní Šafránkovou jsem shodou okolností nedávno mluvil a viděl jsem, jak je z toho opravdu špatná.

Já taky nevidím rád, když někdo ubližuje Libušce Šafránkové.
Lidé, kteří se na tomhle podílejí, jsou v mých očích bezcharakterní hajzlíci. A neodpustím si v této souvislosti připomenout, že jedním z těch, kteří Super osobně křtili, byl Václav Klaus. I kdyby nakrásně nevěděl, jak se onen plátek bude dál vyvíjet, už dávno se od něj měl veřejně distancovat. Dosud to, pokud vím, neudělal.

Vy jste ale umanutý. Abychom nekončili Klausem a silnými slovy: Spočítal jsem si, že pokud budete psát knihy dosavadním tempem a vydávat je každý rok, vždy na počátku května, dočkáme se od vás - pokud nebude osud proti - ještě tak třiceti svazků. Jak to chcete udělat, aby byl každý alespoň trochu jiný a jedinečný?
Naše odhady se rozcházejí... Já počítám ještě minimálně s padesáti svazky... Chcete snad naznačit, že zemřu už v sedmdesáti? Ne, toho, že bych se ve svých příštích knihách opakoval, se neobávám. Správně totiž tuším, že mi život bude přinášet zcela nová, dosud nepoznaná témata. Například „Kvido a umělý chrup“ a podobně. Mimochodem, těch zhruba šedesát knih, které hodlám mít na konci života na kontě, představuje řádově pět šest milionů prodaných výtisků. Neznat mě bude už za pár let trapné společenské faux pas! Připadá vám to nesnesitelně sebevědomé? Mně taky - ale to mě na tom právě baví.


Michal Viewegh

Čerstvý čtyřicátník, který narozeniny oslavil 31. března, se už sedm let živí jako spisovatel na volné noze, předtím byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. Své první knížky napsal jako učitel základní školy. Nyní přednáší tvůrčí psaní na Literární akademii v Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého. Je autorem jedenácti knih, jejichž celkový náklad překročil půl milionu výtisků. Osm z nich bylo přeloženo celkem do sedmnácti jazyků, dvě byly zfilmovány. Je rozvedený, z manželství má dceru. Letos se bude podruhé ženit.

Knihy Michala Viewegha:
Názory na vraždu (1990)
Báječná léta pod psa (1992, zfilmováno 1997)
Nápady laskavého čtenáře (1993)
Výchova dívek v Čechách (1994, zfilmováno 1997)
Účastníci zájezdu (1996)
Zapisovatelé otcovský lásky (1998)
Povídky o manželství a o sexu (1999)
Nové nápady laskavého čtenáře (2000)
Švédské stoly aneb Jací jsme (fejetony, 2000)
Román pro ženy
Báječná léta s Klausem (vyjde 2002)


Michal Viewegh před autogramiádou.

Michal Viewegh poslouchá živou hudbu před autogramiádou.

Michal Viewegh podává návštěvnici autogramiády knihu, kterou právě podepsal.

Michal Viewegh podepisuje knihu.

Michal Viewegh odesílá odpověď.

Michal Viewegh píše.

Michal Viewegh přemýšlí během on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.

Michal Viewgeh odpovídal v redakci iDNES přesně dvě hodiny.

Celý červenec jsem strávil na Hvaru, kde jsem pro chorvatskou televizi psal scénář chystaného pětidílného seriálu podle Účastníků zájezdu. Formálně to tedy byl pracovní pobyt, ale de facto to byla spíš dovolená, dokonce velmi příjemná.

Michal Viewegh natáčí další díl Galerie elity národa

Michal Viewegh u občerstvení na Národní třídě

Michal Viewegh

Michal Viewegh, spisovatel.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Mladík si svítí v domě rodičů ve venezuelském městě El Calvario, ve kterém byly...
RECENZE: Blackout je drtivý a nepříjemně věrohodný návod, jak zničit svět

Češi už jsou také na červené, stojí na 11. straně depresivního románu Marka Elsberga Blackout. To znamená, že jsme bez elektřiny. Jen krátce poté, co stejný...  celý článek

Americký spisovatel Dan Brown představil na knižním veletrhu ve Frankfurtu svou...
Šifru mistra Trumpa nezvládnu napsat ani já, vtipkoval Dan Brown

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Spisovatel Dan Brown je hvězdným hostem knižního veletrhu ve Frankfurtu, kde uvedl svou novinku Origin. Jeho příjezdu předcházely manévry podobné příjezdu...  celý článek

Haruki Murakami
RECENZE: Nový Murakami vystačí jen na půl hodiny, přesto je skvělý

Japonskému spisovateli Harukimu Murakamimu vychází v Odeonu další ilustrovaná povídka. Nese název Birthday Girl a přečtete ji za půl hodiny.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.