Ve Švédských stolech bylo patrné, jak se v novějších textech Viewegh odklonil od parodií novinových žánrů k osobně laděným fejetonům.
Svoji osobu, instituci populárního spisovatele, učinil námětem a někdy rovněž tématem příspěvků.
Svazek Na dvou židlích tento trend dále posiluje - na rozdíl od letošního románu Případ nevěrné Kláry, v němž Viewegh spíš ubral na autobiografičnosti.
Z loňských a letošních fejetonů tak vyčteme, že Vieweghova nová manželka je těhotná, že se jim narodila dcera Sára nebo že spisovatel staví dům.
Spíš aktér než pozorovatel
Již téměř výjimkou jsou texty, v nichž autor jest nikoliv aktérem, nýbrž pozorovatelem dění, a v nichž svůj komentář vyjadřuje položením paradoxních skutečností vedle sebe, nikoliv přímočarým, případně i rozčileným vyslovením svého mínění.
Přitom často platí: když Viewegh s údivem pozoruje okolí, když naráží na netušené či poznává podstatné (návštěva nemohoucího dědečka v léčebně, pokrytectví nabídky McDonald's v islámském světě), potom jsou jeho fejetony o třídu lepší, než když publiku kupříkladu sděluje, že jeho těhotná žena „poslední dobou vypadá v posteli jako jedna z těch velryb, které tu a tam uvíznou na mělčině“.
MICHAL VIEWEGH |
Zatímco ženské krvácení je zcela přirozený proces, upozornila logicky Jonssonová, zvětšení prostaty či plešatění jsou choroby. Nepřesnosti a nedostatek taktu, spojené s předpojatostí, byly ostatně nejčastějšími výtkami, které jsem slýchával v ohlasech na fejetony, jež Michal Viewegh publikoval v LN.
Při soustředěné četbě knihy se takové výtky tím spíš ukazují opodstatněnými. Avšak soubor Na dvou židlích na druhou stranu doceňuje pádné a vtipné texty, jež jsou při průběžné četbě novin rychle (po)zapomenuty právě pod vlivem autorových nepovedených kusů.
Konec fejetonu v Čechách?
Ruku na srdce, fejetony v tuzemských novinách a časopisech psané známými spisovateli přinesly v minulých letech nemalé čtenářské vystřízlivění. Někteří tvůrci s tímto žánrem prakticky ustali (Petr Šabach, Jiří Kratochvil), u jiných jejich fejetonové počínání publikum dnes už sleduje spíše s rozpaky než se zájmem a potěšením - a to je momentálně i Vieweghův případ.
Fejeton je těžká disciplína, poptávka je značná, času a sil se nedostává. Jak také může, když třeba Michal Viewegh je neustále rušen a nucen odpovídat, jak nás informuje v jednom z textů, na nějaké „anketní otázečky“. Prý by mu přišlo nezdvořilé je odmítnout. Vzhledem k nezdvořilosti nejednoho jeho fejetonu taková argumentace nepůsobí zrovna důvěryhodně.
Komunikace s dcerami |
Mám dvě dcery. Té starší je osmnáct a kromě obvyklé generační propasti nás dělí i několik časových pásem: kdykoli jí totiž přes den zavolám, spí (už několikrát mi zakázala, abych o ní psal, ale to by mohl říct každý). „Kolik je u vás ve Střešovicích hodin?“ ptám se pokaždé překvapeně (její přítel bydlí ve Střešovicích). „Tady v Nuslích bylo před dvěma hodinama poledne.“ |