Deska Rockfield vznikla v Anglii a první dvě písně zamýšlené pro nové album natočili Chinaski během listopadového koncertování v Austrálii. Obojí s producentem Gregem Haverem.
Jaké to je, když přijdete do cizího studia a máte dva dny na práci?
Je to tlak v tom, že nové písně nejsou nazkoušené, my jsme je v podstatě neuměli zahrát. Ale mně je jedno, v jakém studiu jsme, technice nerozumím. Takže jsme se slezli a dvě hodiny se písničku učili. Greg poslouchal a během zvučení jsme skladbu doaranžovali. Ale základ je, že jsme našli producenta, který má naši stoprocentní důvěru. Dřív jsme pořád seděli ve studiu a všichni do toho mluvili. Kdežto teď má Greg poslední slovo a zatím to funguje. Což neznamená, že budeme do konce života točit jen s ním.
Takže pokud vám vyjde nahrávání v dalších zahraničních studiích, jak máte v plánu, bude to s někým jiným?
Nejblíž je na konec února naplánovaný Dublin, ještě s Gregem. Pak zkoušíme Londýn, Thajsko, řecký ostrov Santorini a na podzim USA. Tam bychom chtěli vzít místního producenta. Ale to je hrozně daleko.
No dobře. A co když to v některém z těch nahrávacích dnů k ničemu nepovede?
To je riziko. Proto máme pojistku. Dejme tomu, že by deska měla vyjít příští rok v březnu, my si budeme během roku točit po světě, a když to neklapne, tak to nějak dořešíme třeba v lednu.
V rámci turné jste třikrát vyprodali pražské Forum Karlín. Neříkali jste si, že by stálo za to udělat rovnou koncert v O2 areně?
To jsme si říkali, ale nakonec jsme si uvědomili, že než jednu velkou halu, radši uděláme tři koncerty. Zaprvé se nám ten sál hrozně líbí a myslím, že nám to tam sedlo. O2 arena je obrovský prostor, kde nemáte ani šanci si to vyzkoušet. Takže na náš koncert ke dvaceti letům nevzpomínám rád. Čtyři měsíce příprav, strašné nervy, generálka v den koncertu od deseti a v pět hodin odpoledne jsem měl pocit, že ani nedojdu na pódium, jak jsem byl vyřízený. Je to asi pro větší kapely.
Rockfield je velice kompaktní deska. Máte představu, jak bude vypadat nové album?
Máme trošku stažený zadek, jestli Rockfield překonáme. Stále přemýšlím nad nějakým pojícím tématem. Vždy, když děti večer usnou, tak sednu a myslím na nové písničky. Je to čím dál těžší, přece jen jsme vydali už devět desek. Navíc mám chuť nezpívat furt o lásce. Na každém albu máme nějakou blbinu. Jsou to Punčocháče z první desky, Kérka z předposlední. A chtěl bych, aby na nové desce bylo víc fórů než hrabání se v lásce a rozchodech. Mám pocit, že lásky už je moc. Musí se s ní šetřit, aby nezdevalvovala.
Třeba písnička Láska a hvězdy z Rockfieldu je lovesong i fór, ne?
Tu píseň nemám moc rád. Text, dejme tomu, ale muzika mě nebaví. Naživo to funguje perfektně, dá se na ni tancovat, což u našich písní moc neplatí. Ale můj favorit to není. Ten text jsem mimochodem napsal v Rockfieldu na dvoře. Už jsem nevěděl, kudy kam, tak jsem si vygoogloval všechna souhvězdí, nějak tam zapadl Jiří Grygar a tak.
