RECENZE: Michal Hrůza je nenápadný hitmaker. Poslechněte si desku Den

Už v dobách Ready Kirken působily písničky Michala Hrůzy v kontextu tuzemského kytarového středního proudu v dobrém smyslu obyčejně, přirozeně a přitom nevtíravě. Nejsou posluchačsky náročné, v textech se Hrůza často noří do vztahů, ale umí zaujmout, zvukem a aranžemi neprovokuje a přitom všem ani neuráží. Na iDNES.cz si v předpremiéře můžete poslechnout celé jeho nové album Den.

Michal Hrůza představuje novou desku Den. | foto: Universal Music

Povedlo se mu na něm přiblížit se ještě víc prototypu tuzemské rádiové skladby, což ostatně během své kariéry potvrzoval s každou další deskou. Asi i proto se stal vyhledávaným autorem titulkových písniček k filmům i seriálům.

Den

80 %

Michal Hrůza

Cena CD: 349 korun

Jeho nové album Den, které vychází v pátek 16. 5. 2014, do kdy bude v předpremiéře k poslechu na iDNES.cz, koncepčně navazuje na předchozí Noc. Od úvodního Zakázaného uvolnění, titulní skladbě k chystanému Hřebejkově filmu, až po duety s Klárou Vytiskovou k filmu Martin a Venuše může sice zdánlivě působit jako skládačka prací pro různé projekty, ale desítka písniček naštěstí zůstává uvnitř kompaktní. Vzhledem k tomu, že deska vychází na jaře, z ní zvláštně vybočuje jen závěrečný "vánoční" Sněhulák. 

Jednotnému pocitu pomáhá, že Hrůza už má poměrně pevně "zajetý" rukopis, kterého se drží v tempech i aranžích, i kapelu a spoluhráče. Na nové desce sice dostaly větší prostor klávesy a synťáky Karla Heřmana, třeba v úvodním Zakázaném uvolnění dokonce přebraly vůdčí úlohu, ale to jsou jen kosmetické detaily, které umocňují deklarované optimističtější vyznění alba.

Někdy je jen možná příliš patrné, že Hrůza cílí do prostoru dospělého rocku, který před lety pevně ovládala skupina Lucie. Těžko říct, zda jsou melodické ozvěny Daniely ve sloce jedné z nejsilnějších skladeb Ráno poctou záměrnou citací nebo nevědomou inspirací.

Žádné tlaky

Přes drobné výtky je ale Den především kolekcí velmi silných a vkusných poprockových písniček se zapamatovatelnými refrény a hitovým potenciálem. Navíc nezavání otravnou ambicí napsat a "dotlačit" na desku hit za každou cenu. I velmi chytlavé skladby jako Slunce nebo Světozor v sobě mají autorskou přirozenost a rozpoznatelnost. I tím se Hrůzova deska z tuzemských poprockových šablon vymyká. 

Je to vkusná nahrávka postavená na písničkách, s nimiž je posluchači i ve středním proudu dobře.